Malý jazykový koutek

Dneska jsem zažila něco neskutečného. Původně jsem chtěla psát něco o lingvistickém orgasmu, ale moji spolubydlící by si to mohli špatně vyložit. Ale v podstatě to tak bylo. Určitě si ještě někteří z Vás pamatují ze školy zřejmě nejčastěji používanou větu: “A k čemu mi to jako bude dobrý?” A určitě tomu nebylo jinak v hodinách cizích jazyků. Pamatuji si naše otrávené ksichty obzvláště z hodin němčiny. Na tu mám mimochodem alergii dodnes.

Prakticky celá naše skupinka hovoří anglicky. Někteří perfektně, někteří se “domluví”. Ari neustále propaguje němčinu (zatím jsme objevili pouze jediný text v německém jazyce, a to informační cedulku u vodopádu), z Ády a Mishana sem tam vypadne nějaká ruská moudrost, Henrik denně tráví dvě až tři hodiny “skypováním” ve švédštině. Francousky už všichni ovládáme “Bonjour” a “Merci”, a to zřejmě s perfektním přízvukem, neboť okamžitě po pozdravu na nás všichni vychrlí příval informací v žabožroutštině. My většinou s výrazem á la debil přikyvujeme, popřípadě zdvořile ucedíme “Sorry, we don´t speak French.”, nacož se nám vzápětí dostane odpovědi “I don´t speak English.”

Dneska nás ale překvapil zhruba sedmdesátiletý místní rodák v infocentru. Když jsme se ho zeptali “Do you speak English?”, překvapivě odpověděl “Of course I do!” a tvářil se skoro uraženě. Ovšem museli jsme se velmi namáhat, abychom z jeho frangličtiny pochopili, kudy máme jet, abychom si nezajeli dalších dvacet kilometrů.

A už se pomalu dostávám k jádru pudla. Nakonec jsme i přes drobné obtíže dorazili ke kaňonu (o výletě více Misha). Požádali jsme ANGLICKY skupinku turistů, zda by nám jeden z nich nemohl udělat skupinové foto před vodopádem. Vzápětí nás oni FRANCOUZSKY požádali o totéž. Teda alespoň jsme to tak pochopili, vzhledem k tomu, že nám strkali svůj foťák pod nos. Když se pak ANGLICKY zeptali odkud jsme a zjistili, že z České republiky, strašně je to rozesmálo. Byli to Maďaři.

Mé srdce zaplesalo. Teď to přijde. Představte si, když vám do hlavy vtloukají “Učte se cizí jazyky, budete to potřebovat!” a vy přesto nevidíte žádnou perspektivu. Nedej bože, že se ty jazyky učíte dobrovolně, jen tak z legrace (trochu úchylka, ale naučila jsem se s tím žít), a pak najednou přijde okamžik, kdy můžete své znalosti zužitkovat. Pravda, cítila jsem se na vrcholu blaha, když jsem ze sebe vypravila sice jednoduchou, ale v tu chvíli velmi důležitou větu: “Beszélek magyarul!”. Čímž jsem skupinku našich téměř sousedů uvedla v naprostý úžas. Slíbili dokonce, že nám přijedou zítra fandit proti Švédsku.

Co z toho vyplývá? Neučte se světové jazyky, v Quebecu se anglicky stejně nedomluvíte…Bezpečně vás vždy zachrání maďarština!:-)