Au revoir, Quebec!

Poslední den mistrovství je smutný i když váš tým získá zlato. Co pak teprve pro příznivce všech ostatních 15 zemí. V neděli v Quebecu to nebylo jiné. Zklamání z finálového zápasu ale nemohl cítit asi nikdo – už dlouho neviděl světový hokej takový nádherný zápas. A nakonec, těm Rusům to vítězství nešlo nepřát. Bláznivé skotačení Alexandra Ovečkina po zápase bylo ztělesnením sloganu, na který by neměl nikdo kolem hokeje zapomínat. “Ice hockey means fun – Hokej, to znamená zábava”

Diváci v Colisée Pepsi se v neděli určitě bavili. Od prvních minut byl k vidění špičkový hokej a příznivci ostatních týmů museli chtě nechtě uznat, že žádný jiný výběr by takové finále nezabezpečil.

Po infarktové třetí třetině jsem si odskočil z novinářské tribuny ulevit, ovšem poprvé v životě jsem narazil na anomálii – fronty se tvořily i na pánských záchodcích! Obešel jsem halu ve snaze zjistit, zda to jinde nebude lepší, ale byly všude! Napínavý zápas nikoho nenechal v průběhu prvních šedesáti minut odskočit a vyprázdnit 15 tisíc močových měchýřů během 15 minut před prodloužením, to ani velkokapacitní toalety v Colisée Pepsi nemohli zvládnout.

Neplánovaná procházka po hale mi ale na druhou stranu umožnila nasát její atmosféru. Potkával jsem kanadské tatínky s desetiletými kluky v dresu s javorovým listem, ruské bohatýry s vojenskou čepicí na zádech, mobilem u ucha a typicky rusky zmalovanou slečnou u boku, ale taky bloňdaté Švédky nebo čtveřici kluků v českých dresech. K uším se mi donesly útržky konverzací…” Great game, isn’t it?”.. “Snad nebudou nájezdy…” “…exciting game, I tell ya…”

Zatímco některá z předchozích střetnutí mohli novináři po Ariho vzoru opravdu pouze odkoukat s rukou pod bradou, u finále to nešlo. Snad se aspoň kapka té exkluzivní atmosféry přes televizní vlny a komentář českých televizáků dostala až k vám domů.

Co se k vám ale možná nedostalo, to byl vlajky. Celý finálový den se v Quebecu nesl ve znamení vlajek – kam jsem se podíval, tam vlály. Rusové s velkýmy, na kterých bylo napsáno třeba Togliatti nebo Kazaň, Kanaďané s malými, jen tak do ruky. Oranžovými vlaječkami mávali po celé mistrovství naháněči před dvory okolo haly, ze kterých si udělali soukromá parkoviště, vlaječky s logem mistrovství zdobily v Quebecu každé druhé auto a reklamní vlajky byly okolo haly snad na každém stožáru.

To vše ale bylo překonáno, jakmile padl během finále gól – okamžitě se v hledišti objevily stovky vlajek a jejich majitelé s nimi mávali snad ještě s větším úsilím, než se kterým se Ovečkin probíjel kanadskou obranou. Do neděle jsem měl z Kanady pocit, že je to země plná modré barvy, jak ostatně dokazují naše fotky. Na finále se k modré přidala i červená a bílá – tyto tři barvy totiž všem vlajkám dominovali.

Po finále jsme ještě trochu brouzdali halou, fotili si díry v ledu a loučili se s dalšími novináři. Z Hannoveru 2001, Vídně 2005 i Rigy 2006 jsme přijížděli do atmosféry oslav získané medaile. Letos to je jiné – než doletíme domů, nikdo si na hokej ani nevzpomene a my budeme v Česku asi poslední, komu bude v uších znít “Čempion – Rasíja.”

Věřím, že jsme vám po tři týdny, které jsme strávili v Kanadě, přinesli aspoň trochu zajímavých pohledů na hokejové mistrovství, ale nejen na něj. Kanada je úžasná země a nikdo z nás nevěří, že by zde byl naposledy. Naposledy jsme se taky nepotkali na stránkách našeho blogu – určitě zde budete nacházet hokejové čtení i nadále a snad se nám bude dařit dokazovat to, co jsem zmínil v první odstavci. Totiž že hokej, to je hlavně zábava.

Krátce:

• “Já, kdybych byl magistr, jako že jsem, a ještě ženská, tak bych se tím nikde nechlubil. A už vůbec ne na hokeji!” David v reakci na hokejový článek, podepsaný jistou Mgr.
• Pokud jste tipovali, že se do centra Quebecu nepodíváme, tip vám nevyšel. V neděli večer jsme si udělali procházku kolem Chateau Frontenac, obohacenou o kebab v Café Istanbul.
• Balení a úklid v našem apartmánu nám ukrojil z noci natolik, že vstáváme přibližně za 4 hodiny. Předem děkujeme za projevy soustrasti.
• Limit na jeden kufr do letadla je 23 kilo. Na dva kufry je to 46 kilo. Vypadá to, že je bezezbytku využijeme. Shopping in Canada is very addictive 🙂
• 1. Rusko, 2. Kanada, 3. Finsko. Au revoir, Quebec!