No problem. No problem. No problem

Přesně tato slova slyšíte v Kanadě nejčastěji. Tenhle národ mě dostává. Líbí se mi tady moc. Nic není na obtíž, všechno je v pohodě. Lidé se tu respektují. A to bez rozdílu. Člověk z České republiky až občas udiveně kroutí hlavou.

Na snídani jsme si zašli do jednoho z bister v Byward Market. To vám je taková malinkatá čtvrť ve středu Ottawy, kde přes jídlo najdete cokoliv. Hemží se to tady různými hospůdkami nejrůznějších kultur. Čínské, indické, italské, zkrátka všechny tu jsou na ploše několika metrech čtverečních.

V jednom z bister, kde mají otevřeno od sedmi do sebe jsme si dali snídani. Za dvě takové velké sladké housky jsem platil 5,98 dolarů. Bohužel jsem měl jen stodolarovku. V Česku by vás prodavačka minimálně počastovala kyselým úsměvem, tady ne. Sympatická slečna neměla na vrácení, sama se mi za to omluvila! Nevídaná věc. Po minutě sehnala od své kolegyně drobné a ještě jednou mi vysvětlovala, jak jí to moc mrzí. Po mé omluvě přidala: „No problem.“

S další přemírou ochoty (alespoň v českých poměrech) jsme se s dalším příjemným zážitkem setkali v hotelu Westin, odkud jezdí autobusy pro novináře do SBP Areny. První autobus měl jet v 10.00 hodin, jenže v tento čas nebylo nikde nic. Jeden z pracovníků organizačního týmu mistrovství se nás hned ujal, když spatřil naše tápání, a ochotně nás dovedl ke schovanému „coach“ v komplexu garáží pod hotelem. A přidal: „No problem.“

Další důkaz? Můj problém s adaptérem na elektřinu. Na tribuně pro média je spousta zásuvek, bohužel všechny z nich jsou umístěny tak nešťastně, že na ně nepřipojím svůj adaptér. Opět přiskočila jedna z dobrovolnic a ihned mi pomáhala. Nakonec vyslala svého kolegu pro prodlužovaní přívod přes celou arénu, aby mi ho za tři minutky ráda předala. Na mou omluvu se jen usmála a: „No problem.“

Všechno tu zkrátka funguje perfektně. Kanada si tento šampionát cení a je to cítit na každém kroku. S profesionalitou si tu zkrátka každý tyká. V tomto se máme co učit…