„Takový řev tu nebyl ani při finále Stanley Cupu“

Sedím v tiskovém středisku zhruba čtvrt hodiny po skončení něčeho, na co se těžko hledají slova. Ve zprávách si možná poslechnete informaci o tom, že Kanada porazila v semifinále mistrovství světa juniorů Rusko 6:5 po samostatných nájezdech a že to byl skvělý zápas. Jenže to nestačí. Člověk totiž jen zíral, co viděl na ledové ploše.

Zápas o finále začal obrovským náporem Kanady, ta vedla 1:0 a 2:1, jenže Rusové vždy dokázali srovnat krok. Úchvatné hokejové představení nenašlo své rozuzlení v základní hrací době.

Poslední věta je ale stejně moc suchá. Dlouho to bylo 4:4, vypadalo to na prodloužení, oba celky se soustředily, aby neinkasovaly. Jenže v čase 57:40 vytvořili Rusové obrovský závar v kanadském brankovišti, dostali se do vedení. A to, dámy a pánové, 140 sekund před koncem řádné hrací doby!

Kanada se však nepoložila. SBP Arena paradoxně neskutečně ožila, domácí vytvořili neskutečný tlak v závěru. Rusům docházely síly, měli v nohou sobotní mač s Českou republikou. I tak statečně vzdorovali domácím bojovníkům.

Minutu před koncem hráli Kanaďané power play. Ruský celek se bránil, seč mohl, i tak to vypadalo, že nakonec vybojuje postup do finále. Dmitrij Klopov v čase 59:19 vyvezl kotouč z pásma, velmi netakticky vyhodil přes všechny čáry. Chtěl rozhodnout… Místo toho obrovské drama pokračovalo.

Buly v pásmu Kanady a opět obrovské snažení domácích. Publikum stálo v aréně jako jeden muž. Diváci byli v úžasu, sledovali každou milisekundu, jak se jejich miláčci snaží dobýt ruskou tvrz.

59:53,6. V tomto čase padl gól na 5:5. Ryan Ellis nahodil poslední možný pokus na bránu Ruska, puk si sklepl na zem Dmitrij Kulikov a chtěl přerušit hru zalehnutím touše v nepřehledné situaci. Jenže černá guma si pod ním našla cestu k Jordanu Eberlemu a ten s neskutečným přehledem zavěsil. Bekhend a prásk do brány – 5:5!

„Takový řev tu nebyl ani při finále Stanley Cupu,“ řekl mi řidič výtahu, když jsem jel dolů psát tento článek. „Amazony. Cool. I can’t believe it,“ opakoval celou jízdu. Oči mu svítily blahem.

Prodloužení gól nepřineslo, diváci si však mohli užívat krásné podívané. Nájezdy musely rozhodnout. A v nich hrála prim neskutečná chladnokrevnost domácích.

Jordan Eberle a John Tavares předvedli, že jsou mistry v zakončení. S přehledem si položili ruského brankáře a pod víko skórovali. Nalomený ruský celek se nezmohl na odpověď.

Několik minut po konci jsem koukal do stropu a přehrával si, co jsem prožil. Oba týmy si zasloužily postup, radovat se mohl jen jeden. Sport v jedné vteřině ukázal, jak je krásný a krutý zároveň. Bylo to neskutečné. Bylo to k neuvěření… Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být. Davide, díky!