Zápisky VI – doprava a komunismus v praxi

Trvalo to dlouho, ale konečně jsem objevil objektivní výhodu života v Minsku od Prahy. Metro, které u nás vyjíždí naposledy o půlnoci,  tady jezdí až do půl druhé. Je to podstatný rozdíl, když si vzpomenu, kolikrát jsem musel v centru Prahy zevlovat až do ranních hodin nebo trpěl na cestě nočními tramvajemi.

Doprava v Minsku je řešená skvěle, alespoň podle toho, co jsme si na vlastní kůži zatím vyzkoušeli. Na širokých ulicích se netvoří nekonečné kolony aut jako v českých historických městech a spoje jezdí v krátkých a pravidelných intervalech. Vždycky jsem záviděl Ostravákům trolejbusy, tady je mají taky. Stejně jako metro, které nám pro změnu závidí Ostraváci.

Co mají Ostraváci s obyvateli Minsku společné, je hluk příšerný vzduch na ulicích. Ten je důsledkem velkoryse pojatých magistrál vedoucích středem města. Pod velkými paláci na nekonečně dlouhých bulvárech si jeden přijde naprosto bezvýznamný, navíc je opticky jakýkoliv cíl neuvěřitelně daleko. Saša, který mě včera vedl do servisu s kamerou, nasadil závodnické tempo a já chvílemi popobíhal, abych mu vůbec stačil. Opravdu se divím, že potkáváme tak málo cyklistů. Minsk mi připadá jako ráj pro všechny, co se rádi dopravují na kole.

Do metra se nedostanete bez průchodu turniketem. Jednou jsem špatně projel kartou snímač a vystřelovací zábrana mi málem přiskřípla. Od té doby si dávám pozor a jsem rád, že u nás v Praze tenhle nesmyslný vynález už dávno zrušili. Nehledě na to, že se tu díky nim nedá jezdit načerno. Staré mitiščínské vagóny, co u nás jezdily ještě před několika lety, jsou vlivem stáří opravdu hlučné a často není slyšet vlastního slova. Za zmínku taky stojí, že po půlnoci mají asi cestu metrem přímo od Lukašenka zakázanou lidi starší čtyřiceti let. Žádná bábuška s šátkem se z kalby nevracela.

Co jsme zatím nezkoušeli, jsou maršrutky, jedna z mála vyhlášených specialit bývalých zemí SSSR, která se nedá jíst. Malé dodávky typu Ford Transit tu vozí po městě lidi stejně jako autobusy, akorát se nikdy nedozvíte, kdy zrovna přijede. Áda se tohoto způsobu cestování ale bojí, nejspíš i oprávněně. V Moskvě ho prý v maršrutce okradli o mobil, když se prý do jednoho auta narvalo asi třicet lidí. Dokážu si představit, že v takové tlačenici člověk může přijít o leccos.

Jsem rád, že jsme se konečně dočkali vytouženého komunismu v praxi. Až dosud se nám Bělorusko zdálo jako moderní evropská země. Nové dojmy jsme načerpali, když jsme, jak pravidelní čtenáři vědí, museli nechat opravit kameru. Servisák nám dal na výběr: buď zaplatíme 200 dolarů za oficiální opravu i s dokladem, nebo to zfušuje sám za 130. Dlouho jsme neváhali.

Nejspíš jsme tak Lukašenka a jeho nenažranou komoušskou bandu připravili spolu s opravářem Andrejem o daň, což pro mě znamená jakousi přidanou hodnotu. Tohle je reálný socialismus, jak mi o něm vyprávěl můj otec. Já na bráchu, brácha na mě. Chlápek ze servisu si přišel na pěkný prachy bokem a my ušetřili prachy, které teď můžem využít třeba na tekutin s vysokým procentem zhodnocení.

Ve zkratce:
Česká pivnice v Minsku stojí za starou bačkoru. Točí tu Plzeň v přepočtu za stovku, spolu s černým Kozlem to je asi všechno, co tu mají české. Nepočítám reklamní nápisy na zdech typu: “Pivo Gambrinus je oblíbené pro své tajemně hořké aroma”. Tomu se říká nevyužitý potenciál.

Oddychli jsme si, že Češi doopravdy postoupili do čtvrtfinále. Tuto informaci jsme prezentovali už před včerejšími závěrečnými zápasy ve skupině, existovala ale ještě varianta, byť málo pravděpodobná, že se budeme stěhovat do Bobrujsku a referovat o cestě české reprezentace za záchranou v elitní skupině MS.

Čas do odjezdu už se začíná krátit a my bychom se ještě rádi podívali do města. Dnes se sice nehrálo, mimo oběda a návštěvy tréninku jsme toho ale bohužel moc nestihli. Začínám uvažovat nad možností, že když ti dva spáči, co jsou tu se mnou, nebudou chtít jít, vyrazím na sightseeing sólo.

Něco podobného platí o nákupu suvenýrů. Kromě upomínkových předmětů z hokeje nemám šajn, co kromě alkoholu domů přivézt. Nebylo by špatné vzít si domů zdejší počasí, až na včerejšek nám tu celý týden svítí slunce a je krásně teplo.