Už několik dní pobývám v ruské Moskvě a v zemi dědy Mráze panuje počasí podobné tomu, jaké je u nás doma v České republice. Teploty se pohybují kolem nuly a sněhová pokrývka pomalu taje.
Zdlouhavou cestu z Opavy do Ruska popisovat nebudu, protože se při ní nic zajímavého nepřihodilo, ale zastavím se u příletu do Moskvy.
Hlavní město Ruska totiž mě a mé dva souputníky Davida Schlegela aka Ádu a Davida Motlocha z Havířova pravda nepřivítalo moc hezky. Nejen, že pilot musel kvůli nepříznivým meteorologickým podmínkám odsunout přistávácí manévr o několik desítek minut, ale hlavně proto, že celníci nemohli podle pasové fotografie identifikovat Ádu, a nechtěli jej tak pustit do země.
Anglicky nehovořil ani jeden z povedené dvojice úředníčků, takže bylo o zábavu postaráno. Po několika minutách se však naštěstí vše ujasnilo a Áda, mohl vstoupit na území Ruské federace. S mladším Davidem z Havířova jsme si vyzvedli zavazadla, ale byl to opět nešťastník Áda, jenž svůj kufr hledal marně.
Nepříjemnou situaci šel okamžitě řešit do oddělení ztrát a nálezů a podle svých slov musel podepsat slovy asi jedenáct (!) formulářů v azbuce, kterým vůbec nerozuměl. Zlatá česká byrokracie. Tady v Rusku jsme neustále nuceni podepisovat všemožné dokumenty a ukazovat své pasy musíme prakticky všude. Cizinci to tady opravdu nemají jednoduché, ale nenadělají nic.
Druhý den po příletu jsme se vyrazili podívat na Rudé náměstí a chrám sv. Vasila Blaženého. Na rozlehlém náměstí je v současné době vybudováno obří kluziště, které vypadá naprosto parádně a v době probíhajícího Channel One Cupu je skvělou reklamou pro hokej.
Chtěli jsme samozřejmě navštívit i mauzoleum s balzamovaným Leninem, ovšem ruská policistka nás do něj nepustila. Další šanci budeme mít v sobotu, kdy bude tělo proslulého ruského vůdce opět k nahlédnutí pro širokou veřejnost.
Největší obchodní dům v Rusku slavný GUM nám poskytl azyl a příjemné zahřátí. Velkolepá vánočně vyzdobená budova mě v jedné věci dost překvapila. Obchodů a butiků je v GUMu sice nespočet, jenže jde asi o jediný obchoďák na světě, ve kterém je více prodávajících, než nakupujících. Důvod je jasný. Drtivá většina lidí si nemůže dovolit kupovat produkty nejluxusnějších značek na světě.
Ze zvědavosti jsme se podívali do několika, řekněme dražších prodejen a zkoumali jsme ceny zboží. V takovém krámku Louise Vuittona jsou kromě mrňavých peněženek nejlevnějším artiklem sluneční brýle, jejichž cena začíná někde na patnácti tisících českých korun. Stačí se však projet metrem o dvě, tři zastávky dál a v každém podchodu zahlédneme žebrající osoby, převážně matky se zuboženými dětmi či ruské bábušky, prodávající staré nepotřebné věci. Smutný to pohled.
Večer na řadu konečně přišel hokejový duel mezi Ruskem a Finskem, který se hrál před vyprodanou Chodynkou a zápas ve fantastické atmosféře zvládli lépe Rusové. Po utkání jsem se rozhodl udělat rozhovor s finským gólmanem Lassilou a trapas byl na světě.
První otázku jsem totiž pokládal více než minutu a musela znít přibližně nějak takto: „Jak vy zhodnotit dnešní zápas?“ Nakonec jsme se ale dorozuměli na všem podstatném a musím říct, že mi spadl obrovský balvan ze srdce.
Áda celou situaci glosoval svým zážitkem z dřívějška, kdy se prý podobně ztrapnil přímo na tiskové konferenci před desítkami novinářů a jeden mnohem zkušenější zahraniční kolega mu potom poklepal na rameno se slovy: „Keep it simple.“ Takže pamatujte, keep it simple je základ.
Už se těším, až konečně v rozhovoru využiji svou mateřštinu.
