Vše začalo na letním srazu eSports, který se mi hodně líbil. A nejen mně, v celé naší havlíčkobrodské redakci na něj často a s úsměvem na tvářích vzpomínáme. Vedle toho, že jsme zde poznali spoustu nových přátel a zažili hodně legrace, jsem obdržel hodně cennou nominaci na turnaj Oddset Hockey Games, který hostil švédský Stockholm. Musím přiznat, že když už má učební vůle o zkouškovém období začínala ochabovat, vidina tohoto zajímavého výletu mi okamžitě dodala potřebnou energii.Na začátku prázdnin jsem se v teple domova příliš neohřál. Proč? Čekala mě totiž únavná cesta, která sice byla nejdelší v mém životě, ale spousta lidí mi ji mohla v koutku duše jen tiše závidět. Vždyť komu se poštěstí vyrazit za českou hokejovou reprezentací na prestižní turnaj do města Stockholm, které si zcela právem vysloužilo přezdívku „Benátky severu“? A ještě k tomu v roli žurnalisty, na jehož práci se budou doma stovky hokejových příznivců spoléhat?
Dlouho očekávaný den konečně nadešel a já jsem se mohl vydat vstříc novým zážitkům. Prvním úkolem bylo přesunout se vlakem do Prahy a tam najít sídlo Roje. Ke svému překvapení jsem v naší metropoli ani jednou nezabloudil a cesta mi zabrala mnohem méně, než jsem původně očekával. (marná sláva, ne nadarmo také studuji geografii…)
Vzhledem k tomu, že jsem na první orientační bod dorazil s notným časovým předstihem, rozhodl jsem se ještě čekat na své kolegy. Netrvalo dlouho a v dálce se objevila malá postava s cestovní taškou. Jak jsem očekával, jednalo se o Míšu z Litoměřic, jež měla být jediným dámským zastoupením v naší výpravě. Vzápětí nás pozval Roj k sobě domů a my jsme se octili v jeho „království“. (na jeho popis by možná nevystačil ani celý další blog)
Následoval přesun do Liberce za Davidem, naším šéfem. Roj s Míšou při něm vedli živý rozhovor, zatímco já jsem na zadním sedadle mlčky pozoroval díky závodnímu tempu rychle ubíhající krajinu. S Davidem na nás v Liberci čekal i Martin Voltr z hradecké redakce, poslední, ale rozhodně neméně důležitý člen naší sestavy.
Co se týče samotné cesty, už tu považuji za skvělý zážitek. Nakonec ubíhala o poznání rychleji díky tomu, že s mými spolucestujícími stále bylo co řešit a o dostatek zábavy nebyla nouze. Staral se o ni především náš řidič Roj, o němž jsem už ze srazu věděl, že nezkazí řádnou legraci. Má očekávání však byla z jeho strany ještě mnohanásobně překročena. Naše nervové soustavy udržovaly ve střehu hlasité „bubínky“, jak David trefně Rojův oblíbený styl hudby pojmenoval.
Celá akce pro nás měla být velkým a nevšedním zážitkem, což se alespoň v mém případě splnilo do puntíku. Dostal jsem se zde ke spoustě věcí, které jsem nikdy předtím nezažil. Ať už to bylo obědvání suši, na které nás David pozval, moje první cesta do Skandinávie, dělání rozhovorů s českými i zahraničními reprezentanty, a nakonec to nejlepší: setkání a krátký hovor s Peterem Forsbergem, který se společně s Markusem Näslundem v hledišti usadil na mém a Davidově místě.
A co ještě mi utkvělo v paměti? Nezapomenutelnou zkušeností byly také živé vstupy do Rádia Hey, u nichž jsem se přesvědčil, že to není vůbec tak snadné, jak to na první poslech vypadá. Skvělá parta, fantastické zázemí pro žurnalisty včetně výtečného občerstvení, kterému z mého pohledu dominovaly výborné zákusky. Sečteno podtrženo jsem si splnil svůj velký sen: psaní o české hokejové reprezentaci.
Na závěr bych chtěl všem, kteří se jakýmkoli způsobem zasloužili o můj pobyt ve Švédsku, poděkovat. Především Davidovi a celému eSports za vloženou důvěru, dále svým skvělým kolegům z havlíčkobrodské redakce, rodině, klubu, hráčům Rebelu za ochotu při rozhovorech, brodským fanouškům za jejich přízeň, svým kolegům z výletu do Stockholmu (kromě Davida i Rojovi, Míše a Martinovi) a všem, kteří můj blog dočetli až do konce. Na závěr bych chtěl pozdravit všechny, co mě znají. Hlavně kamarády z Perknova.
