S T O C K H O L M – (od našeho zpravodaje) Byla to dlouhá cesta. Na začátku všeho vlastně bylo to, že jdete do hokejové redakce, protože nabízí přivýdělek tím, že spojí dvě vaše životní vášně. Hokej a psaní. Záhy ale zjistíte, že je tady obrovská firma eSports, která zaštiťuje bezpočet redakcí, koná pro své redaktory pravidelné srazy a na těch srazech vyhlašuje koho pošle na nejzajímavější zahraniční sportovní události. A pak jednou uslyšíte svoje jméno…
Když na sraze poprvé zaznělo „Švédské hokejové hry, Martin Vavruša, HC Olomouc“, úplně jsem přestal vnímat okolí, hlavou mi zněla jenom tahleta slova, a tak mi i úplně uniklo s kým, tam vlastně pojedu. Snažil jsem se pak ještě chvíli rozpomenout, jestli jsem něco nezaslechl, ale nakonec jsem to vzdal s tím, že nejpozději na letišti se to stejně dozvím, a do té doby to moc roli nehraje.
Na pocity před samotnou cestou do Švédska si už nevzpomenu. Klasicky ale nesměl chybět strach, že jsem si něco zapomněl a přijdu na to až cestou. Nebo se zkrátka něco pokazí. Ale nakonec dobré. Cesta samotná pak byla v podstatě jako každá jiná, člověk ji chce mít rychle za sebou. Ale když se sejde dobrá parta lidí, a to my měli, tak to uteče rychleji. A najednou jste ve Švédsku. Nejdřív prostě cizinci, kteří tam nepatří, pak ten pocit začne slábnout a slábnout až ho ignorujete a začnete si uvědomovat: Jsem ve Švédsku. Děje se to.
Děje se to ale jenom čtyři dny. A uteče to jako voda. Druhý den po příletu nejprve „jen“ trénink a rozkoukat se v hale a mezi všemi těmi redaktory, co se tam sjeli ze čtyř zemí. Trefit k press centru bylo náročné, ale trefit z Ericsson Globe arény ven, tak to už byl nadlidský výkon. Napoprvé nám naštěstí poradili zkušenější redaktoři, napodruhé už jsme se ale raději snažili si cestu zapamatovat.
Pak přijde konečně večer a vy z výšky hledíte na kluziště, kde se dvacítka vybraných českých hráčů řadí na modrou čáru a spolu s vámi poslouchá tóny české hymny. A tam daleko od domova je to úplně jiné. Opravdový zážitek.
První chvíle u onlajnu byly ještě trochu nervózní, přece jen: čte je zřejmě více lidí, než když píšete „jen“ utkání domácí soutěže. Uběhnou ale sotva tři minuty a všechny takové úvahy vás opustí a píšete a píšete, prožíváte ten zápas na ledě a dál ho posíláte fanouškům. Dostaví se prostě onlinová ráže a najednou ani ta švédská jména nejsou komplikací. A rázem je po hokeji a vy se spokojeně opřete v sedačce a oddechnete si. A je to. Splněný sen.
Po zápase ještě rychle sestříhat ohlasy a jede se domů. V pátek je jen trénink, kde se vlastně vezmou jen další rozhovory a sestříhají se. Šup šup a je to. Takže večer si můžete zajít třeba i na sushi. Prý eSporťácká tradice, takže i když jsme zpočátku opatrní, jdeme do toho a čekáme co přijde. Když před nás pak položili čínské hůlky, změnila se opatrnost v jistotu, že večer budeme o hladu, protože s tím jíst neumíme. Díkybohu, Lukáš ano, takže nám ukázal, jak na to, a nakonec jsme se najedli vcelku dobře.
V sobotu se mělo hrát s Finy už krátce po poledni, takže jsme se jen nasnídali a jelo se do Globenu. Rychle všechno nachystat a další zápas je tady! Skvělá věc na tom, že jsme tam byli čtyři redaktoři byla ta, že jsme si to mohli prostřídat a vyzkoušet si, co šlo. Onlajny, online zápis o utkání i ohlasy. Na rozdíl od Švédska jsme navíc proti Finsku už i zvítězili, takže k pocitu z dobře odvedené práce se přidal i pocit vítězství. No a když se sestříhají videa, tak to tak akorát vyjde, že začne utkání Rusko – Švédsko, a byl by rozhodně hřích toho nevyužít a nejít se podívat.
Neděle má dost podobné schéma jako sobota, až na to, že do arény se už musí s kufry, protože hodinu po skončení utkání odjíždí autobus na letiště. Tedy, hodinu pokud by skončilo v 60 minutách, ale právě ten den se prodlužovalo. Ale to se nakonec změnilo ve výhodu. Ten den jsem měl na starost ohlasy, takže když český tým prohrával tři minuty před koncem 2:3, seběhl jsem níž nachystat se, abych mohl být v cuku letu v mix zóně a dělat rozhovory, a náhoda tomu chtěla, že jsem se přemístil za hlouček českých fanoušků. Když pak vteřinu a půl před koncem Košťálek vyrovnal na 3:3, nešlo odolat a nepřidat se k nadšenému výkřiku.
Pak přišly nájezdy a výhra Česka, takže i ohlasy nakonec byly veselé. Po jejich skončení už jen rychle popadnout věci, vyzvednout kufr a hurá do autobusu a na letiště. Zpátky jsme dorazili v pořádku, den předtím, než se do Česka přihnala bouře Sabine, a plní zážitků a nových zkušeností, na které dozajista nikdo z nás hned tak nezapomene.
