Když jsem se v červnu loňského roku dozvěděla, že v únoru pojedu na Beijer Hockey Games do Švédska, byla jsem tak trochu v šoku. V Litoměřicích sice působím už pátou sezonu, ale představa, že bych zrovna já měla jet na takový turnaj a psát z reprezentační akce mi přišla při nejmenším úsměvná. Přišel podzim, nová sezona, náš výjezd se blížil a já už začala být nervózní. Když jsem četla články na webu Hokej.cz nebo onlajny jiných kolegů, tak jsem si říkala, že bych také chtěla takhle psát a že oproti nim neumím téměř nic.
Nervozita mě provázela i nadále, zejména ve chvíli, když začaly chodit organizační pokyny atd. Nechci úplně mluvit za všechny účastníky naší výpravy, ale všichni jsme na takovou akci jeli poprvé a nervózní byl asi každý z nás. Část naší výpravy letěla ve středu odpoledne s reprezentací, my jsme odletěli ve středu večer do Kodaně, odkud jsme se vydali vlakem do Malmö. Cesta trvala pouhých 15 minut a když jsme už ve Švédsku vystoupili z vlaku a vyjeli eskalátory, otevřel se nám pohled na Malmö Arenu. Během večera jsme se sešli s ostatními a seznamovali jsme se.
Ve čtvrtek nás čekala první práce. Dopoledne proběhl trénink, na kterém jsme samozřejmě nemohli chybět a po něm jsme zamířili na první rozhovory. Všichni jsme trošku vykulení stáli ve společnosti ostatních novinářů u kabin a čekali na trenéra a vybrané hráče. Po chvíli z nás ale nervozita opadla a každý z nás se snažil odvést co nejlepší práci, aby sobě a své domovské redakci neudělal ostudu. Po tréninku jsme na hotelu rozhovory přepsali, sestříhali videa a čekali, až naše práce vyjde na Hokeji. Byl to neuvěřitelný pocit si v kolonce „autor“ přečíst své jméno a na začátku článku „MALMÖ: od našeho zpravodaje/zpravodajky“.
Večer se hrál první zápas. Češi nastoupili proti domácímu Švédsku. Atmosféra byla poněkud vlažná, do arény pro cca 12,5 tisíce diváků jich přišlo lehce přes pět tisíc. Byly to nervy a tým vedený Janem Kovářem nakonec vyhrál 2:1 po prodloužení. Ihned po konci jsme se znovu přesunuli k rozhovorům, všichni byli moc milí a vše probíhalo bez problémů. Do pozdního večera jsme pak znovu rozhovory přepisovali a sestříhávali.
V pátek se žádné zápasy nehrály, dopoledne jsme napsali úvod k sobotním onlajnům a přehled o největších hvězdách dalšího soupeře – Finska. Pak jsme šli na český trénink a tradičně na rozhovory. Po práci jsme se vydali na procházku do centra Malmö, kde jsme se porozhlédli, pokochali pěknými místy, najedli a vydali se zpátky. Cestou začalo pěkně foukat a zmokli jsme, ale za ty zážitky to jednoznačně stálo. V průběhu turnaje se z nás stala dobrá parta, užili jsme si spoustu legrace a skvěle jsme se doplňovali.
Sobota byla náročná. Češi od pravého poledne hráli s Finskem a zápas se jim vůbec nepovedl. Prohráli 1:6 a u pozápasových rozhovorů bylo na všech patrné zklamání z předvedeného výkonu. V hale zápasu přihlíželo jen něco přes 1200 diváků, což bylo opravdu tristní a atmosféra byla skoro jak v divadle. Rychle jsme se vrhli na naši obvyklou práci, ve které jsme byli čím dál tím více zběhlejší. Už od 16 hodin se hrál další zápas, ve kterém se Švédi utkali se Švýcarskem. Hra byla opravdu rychlá a přiznávám, že psaní onlajnu pro mě bylo tak velmi obtížné, ale kolegové mi skvěle pomohli a všechno jsme společně zvládli.
V neděli Češi znovu hráli od pravého poledne, tentokrát proti Švýcarsku. Dlouho vedli, ale nakonec muselo znovu rozhodnout prodloužení. Tým Kariho Jalonena znovu zvítězil a zakončil tedy turnaj pozitivně. V prostoru pro rozhovory jsme se poněkud zdrželi a kluci tak museli hodně spěchat, aby stihli s hokejisty odjezd na letiště v Malmö, odkud ještě odpoledne letěli zpět do Prahy. My jsme zůstali déle, dokončili vše, co bylo potřeba. Shlédli jsme ještě část večerního utkání Švédsko – Finsko, ve kterém fanoušci ukázali, že přece jen fandit také umí. Vlakem jsme se znovu dostali do Kodaně, odkud jsme po osmé hodině letěli do Čech.
Vrátili jsme se plní zážitků! Nabrali jsme opravdu hodně cenných zkušeností. Seznámili jsme se s novými přáteli, se kterými se doufám budeme setkávat i na jiných akcích. Závěrem děkuji Vanesse, Tomášovi, Michalovi a Víťovi, se kterými jsme velmi dobře spolupracovali a celou akci jsme si tak i užili.
