Bylo to na jaře roku 2018. Měsíc po konci mé třetí sezóny u eSports, respektive u hokejové redakce Bobrů, a dva týdnu před začátkem státních maturit mně během výuky vyskočila na telefonu zpráva.
Obvykle bych to nechal na přestávku, ale když píše David Schlegel, většinou jde vždycky o něco důležitého. Když jsem zprávu otevřel, stálo tam něco ve smyslu, že za dva týdny hraje český nároďák dva zápasy ve Francii, jestli bych tam nechtěl letět s Adamem Bagarem a točit videa.
Popravdě, prvotní nadšení na chvíli vystřídala obava a taky ten malý zbytek svědomí vzorného studenta, který mi říkal, že přeci nemůžu v průběhu maturit jen tak zmizet. Na druhou stranu, vždycky jsem životní zkušenosti stavil o něco výše před školu a s odstupem času nelituju. Přesvědčit rodiče bylo také jednodušší, než jsem si myslel, a tak jsem během následující hodiny svůj odlet potvrdil a těšil se na svou v pořadí už pátou akci s eSports, která podruhé vedla do hlavního města
Francie.
Ve středu jsem se ještě potil nad maturitní slohovkou ve školní lavici a ve čtvrtek jsem už měl na kufru nalepenou cedulku s cílovou stanicí letiště Charlese de Gaulla. Mimochodem, slyšel jsem legendy o větších borcích, kteří si před maturitou střihli celé mistrovství světa, tudíž víkendový dvojzápas by měl být pro mě hračka.
Stejně jako před několika měsíci do Moskvy na Channel One Cup jsme letěli soukromým letem pro národní tým, partnery a novináře. Vše proběhlo naprosto v pořádku. Za eSports vycestoval Lukáš Peroutka, Lukáš Podlesny, Aleš Pur, Adam Bagar a já, tedy ryze moravsko-slezská ekipa. A kdo že se
postaral o první zábavu? Ano, ano, byl jsem to já, a to, když jsem ihned po přistání zjistil, že nemám odblokovány mobilní data v zahraničí. Bylo asi 17:45 a operátor řekl, že bez firemního hesla mně nemůže nic nastavit, a že ho musím zjistit do 18:00, protože později už to nikdo nesvede. Ta představa byla příšerná a představovala pro mě hororový zbytek dne. Byl jsem ve stresu, a ještě terčem škodolibého posměchu. Naštěstí to dopadlo dobře a já jsem tak mohl dál hltit instagram národního týmu.
Po příjezdu jsme se rozdělili na dvě skupinky. Já s Adamem jsme bydleli na hotelu s ostatními novináři a kluci o dvě stě metrů vedle v hotelu, kde také bydleli i reprezentanti. Nedá se říci, že bychom bydleli přímo v Paříži, nýbrž v okrajové části Cergy, která ale působila velmi moderně a zároveň klidně.
Hned po vybalení kufrů jsme se domluvili s Darinou Vymětalíkovou a Fandou Kunou, že zajdeme někam posedět, protože další dny na to jednoduše už nebude čas. Našli jsme nádhernou restauraci Old English Pub a v průběhu celého večera jsme ještě s dalšími lidmi, kteří se točí okolo hokejových
médií, probrali neuvěřitelné množství zajímavostí a příběhů.
V pátek dopoledne nás čekal dvouhodinový přesun autobusem do Amiens, kde český výběr sehrál první utkání. Ještě před zápasem jsme si nemohli nechat ujít Notre Dame a pak už jsme zamířili na malý stadion místního hokejového týmu. Zápas Češi dokázali otočit a cestu zpět jsem strávil na schodech autobusu se sluchátky v uších a stříhal jsem rozhovory. Nebudu přehánět, když řeknu, že to byly nejrychlejší dvě hodiny cesty v mém životě.
V sobotu jsme se už chystali na prohlídku Paříže, která je vzdálena asi půl hodiny příměstským vlakem. Já a Lukáš z Podlesné Lhoty jsme využili toho, že jsme občany EU pod 26 let a šli jsme zdarma na Vítězný oblouk. Určitě to doporučuji stihnout všem mladým lidem, kteří navštíví Paříž, protože
jinak si zaplatíte asi v přepočtu 250 českých korun. Od oblouku jsme prošli Champs-Élysées až k Eiffelově věži, odtud pak zpátky na vlak směr Cergy, kde se měl odehrát druhý hokejový zápas.
Netaktizovat! Bohužel jsme až moc přemýšleli, jak se dostaneme k aréně v Cergy a nejprve jsme zvolili linkový autobus, který jel na, podle mapy, nejbližší místo od arény. Na místě jsme ale zjistili, že sice arénu vidíme, ale nevede k ní žádná cesta. A to, co bylo od nás vzdušnou čarou 300 metrů mělo nejbližší dostupnou cestu dlouhou asi pět kilometrů. Než jsme to ale zjistili, chtěli jsme jít pěšky a zrovna v tu chvíli nás zasáhl ten nejbrutálnější liják desetiletí. Zkuste se v oblečení ponořit do vany a
pak jít psát na hokej. Asi tak jsme na tom byli. Už jsem se chtěl vracet zpátky na hotel se převléci, ale Lukáš Peroutka to zavrhl a zavolal Uber, který nás nakonec k hale dovezl. Sice se pan řidič nejprve netvářil, když v autě pro čtyři osoby měl vézt pět promoklých Východoevropanů.
Na místě nás překvapilo jak krásná a moderní aréna nás přivítala. Kdyby to bylo něco na způsob českých zimáků, asi bychom leželi podchlazení ještě dodnes. Během zápasu na nás všechno doschlo, a ještě při závěrečných rozhovorech nám visely na topení kusy oblečení. Cestu zpátky jsme už naštěstí
absolvovali s ostatními novináři a partnery reprezentace autobusem, který nás dovezl přímo k hotelu. Po náročném dni jsme docela rychle ulehli do postele.
Poslední den jsme se mohli konečně i trochu vyspat. Celý víkend utekl jako voda a ráno jsme si ještě užili čekání na dvojici hokejistů Davida Skleničku a Michala Moravčíka, kteří byli úspěšně zapomenuti na hotelu, jelikož nevstali na budíček.
Na úplný závěr ještě zmatky na jednom z nejznámějších letištích světa. Když nás autobus vezl k letadlu, všimli jsme si, jak do něj pracovníci nakládají výletní růžové kufříky a hokejová bagáž nikde. Nejprve jsme si mysleli, že jsme jen zastavili u špatného letadla, teprve až později se zjistila chyba na straně zaměstnanců letiště. Vyčkali jsme tedy, než se dá vše do pořádku, a pak už i se správnými kufry
opustili Paříž.
Maturitu jsem nakonec zvládl a mám obrovskou radost, že jsem zároveň stihl absolvovat další cestu za zkušenostmi a s novými lidmi.
