Jeden z letních dnů pro mě byl o něco příjemnější, jelikož mi byla oznámena nominace na prosincový turnaj Euro Hockey Tour v Moskvě. Kromě myšlenek na hokejové bitvy čtyř hokejových velmocí ve mně kolovaly myšlenky na hlavní město Ruska, život v něm a místní obyvatele, na které mám určitý pohled. To bychom ovšem utekli od tématu…

Když jsem se dozvěděl, že mám letět do Ruska, považoval jsem to za vtip. Poté, co mi řekli, že je to pravda, jsem si myslel, že se zbláznili. Po absolvování strastiplné cesty tam a zpět jsem ale zjistil, v čem je kouzlo výjezdů na hokejové akce. Spočívá v partě, která se dokáže podržet.

Začnu trošku obšírně. Před odjezdem do země tisíce jezer jsem uměl jediné finské slovíčko. Ne snad že by se moje slovní zásoba po čtyřdenním pobytu nějak výrazně rozšířila, ale tímto výrazem lze totiž shrnout příležitost od eSportu, kterou jsem dostal, a také celé pracovní nasazení ve Finsku. Byť si doteď třeba ještě nejsem úplně jistý s jeho správnou výslovností. Již možná tuší i nezasvěcení do tohoto podivného a přece úžasného ugrofinského jazyka. Kiitos! Děkuji!

Pozvánka na první turnaj Euro Hockey Tour sezóny 12/13, který se hrál ve Finsku, mě z ničeho nic zastihla někdy v polovině června. Od chvíle, kdy jsem začal pro eSports pracovat, byla nominace na podobnou akci mým velkým snem.

Odlet směr Amsterdam naplánován na čtvrtek v 6:50 ráno. Pokud vezmeme v potaz i povinný čas na odbavení, je okamžitě jasné, že se bude přespávat v Praze…

Celý průběh psaní blogu o výletu na švédské Oddset Hockey Games, kde jsem měl tu čest být, u mě probíhal v několika fázích. Pro mě až nepříjemně typických. První nastává hned po rozloučení, kdy se na to chcete vrhnout hned. Pak si řeknete, že je to lepší nechat uležet. Ve třetí fázi už chcete psát, ale myslíte si, že nemáte čas. No a když už nakonec fakt musíte, tak zjistíte, že jste půlku zapomněli. Ale i tak toho hodně zůstalo.