Patnáct hodin cesty po silnici a vodě za námi. Jsme na jihu studeného Švédska v jednom z největších tamních měst Malmö, kde si pět dní budeme hrát na „velké novináře“. Těšil jsem se jako malý kluk, kterého rodiče poprvé berou na Matějskou, ale s tím se ve mně mísila tréma studenta před zkouškou.

Na švédské hokejové hry jsme cestovali napříč Německem do Rostocku, kde jsme pokračovali trajektem do Trelleborgu. Díky komfortu plavidla a vysoké úrovni jídla jsme měli cestu tam docela příjemnou, i když se to táhlo.

Když jsem někdy v létě, při denním projíždění adminu zjistil, že jsem nominován na moskevský Channel One Cup, nevěděl jsem, co si myslet. Co očekávat. V eSports.cz jsem v té době byl asi 7 měsíců, navíc dělám redaktora v Prostějově, tedy až třetí nejvyšší soutěži. Kromě kluků právě z Prostějova a ještě z Olomouce jsem vůbec nikoho neznal. Jediné co mne uklidňovalo, byla účast Davida Schlegela, jakožto šéfa společnosti.

Jeden z letních dnů pro mě byl o něco příjemnější, jelikož mi byla oznámena nominace na prosincový turnaj Euro Hockey Tour v Moskvě. Kromě myšlenek na hokejové bitvy čtyř hokejových velmocí ve mně kolovaly myšlenky na hlavní město Ruska, život v něm a místní obyvatele, na které mám určitý pohled. To bychom ovšem utekli od tématu…

Když jsem se dozvěděl, že mám letět do Ruska, považoval jsem to za vtip. Poté, co mi řekli, že je to pravda, jsem si myslel, že se zbláznili. Po absolvování strastiplné cesty tam a zpět jsem ale zjistil, v čem je kouzlo výjezdů na hokejové akce. Spočívá v partě, která se dokáže podržet.

Začnu trošku obšírně. Před odjezdem do země tisíce jezer jsem uměl jediné finské slovíčko. Ne snad že by se moje slovní zásoba po čtyřdenním pobytu nějak výrazně rozšířila, ale tímto výrazem lze totiž shrnout příležitost od eSportu, kterou jsem dostal, a také celé pracovní nasazení ve Finsku. Byť si doteď třeba ještě nejsem úplně jistý s jeho správnou výslovností. Již možná tuší i nezasvěcení do tohoto podivného a přece úžasného ugrofinského jazyka. Kiitos! Děkuji!