Naše výprava začala čtvrteční odpoledne okolo páté hodiny ve složení Ada, Roj, Lukáš Šonský, Tereza Janovská a já. Sešli jsme se v Liberci, odkud byl také naplánován odjezd. Původně se mělo jet přes Hradec Králové, což by mi vyhovovalo daleko více. Na druhou stranu jsem se projel vlakem, který je sice nazýván jako rychlík, ale vzhledem k rychlosti zmiňovaného vlaku by se dal jeho název považovat za provokaci Českých drah.

Letos jsme pro cestu do Švédska pojali trochu netradičně. Ondra Kubát nám zajistil letenky z letiště v Katovicích do stockholmské Skavsty za 199 Kč za kus, a tak jsme vyrazili do Katovic autem a odtud poté letadlem. Kromě Roje se na cestu tentokrát vydali Opavák Filip Lefenda, slávista Vašek Baumann a plzeňská redaktorka Adélka Maxianová.

Když jsem dostal nabídku jet do Moskvy na Channel One Cup, hodně jsem váhal, zda ji přijmout. Asi se hodně divíte, ale bylo to dáno mým zdravotním stavem. Moskevský turnaj přišel totiž zhruba tři týdny po mém zlomení kotníku a já měl jistotu, že bych na něj jel s berlemi. Takže se mi do té zimy moc nechtělo, obzvlášť když jsem doma za celý den šel maximálně z prvního patra do přízemí na oběd. Jenže tuhle šanci jsem si prostě nemohl nechat ujít, navíc když mě Adam Sušovský ujistil, že mi bude pomáhat.

Tak jsme tady. V chladném, krutém a nevyzpytatelném Rusku. Druhá eSports výprava na ruskou část série Euro Hockey Tour se ale potýká s velkým handicapem. Tomáš Čekal chodí o berlích!

Po skvělém červencovém týdnu stráveném na mistrovství světa v Berouně, mě Áda pozval i na další eSporťáckou cestu. Tentokrát však cíl ležel až na dalekém severu naší kulaťoučké planety – v Helsinkách. Poměrně rozlehlé finské město, ve kterém žije jen a pouze půl milionu obyvatel. Na cestu jsem se opravdu moc těšil, neboť severské země se mi vždy líbily už jen svojí rozlehlou krajinou.

Na tradiční turnaj EHT jsme vyrazili ve čtvrtek jedenáctého listopadu, tedy na svatého Martina, který naštěstí nechal svého bílého oře ve stáji a jak se později ukázalo, tak se mu nechtělo ani do ostatních zemí  EU, kterými naše cesta vedla. Vyráželi jsme krátce po šesté hodině večerní ze stověžaté matičky Prahy. Přičemž já osobně jsem měl v sobě již dvě hodiny vysoce záživné jízdy autobusem z Chomutova. Tak či tak zhruba patnáct minut po šesté jsme odrazili od patníku a vyrazili směr Finsko.