V sobotu se žádný hokej nehrál, byl volný den a protože nejsme peciválové, rozhodli jsme se opět vyrazit do města. Naše luxusní ubytování v Českém domě jsme opustili po vydatném obědě, díky kterému jsem si splnil část svého osobního plánu a ochutnal typická ruská jídla.

Už několik dní pobývám v ruské Moskvě a v zemi dědy Mráze panuje počasí podobné tomu, jaké je u nás doma v České republice. Teploty se pohybují kolem nuly a sněhová pokrývka pomalu taje.
Zdlouhavou cestu z Opavy do Ruska popisovat nebudu, protože se při ní nic zajímavého nepřihodilo, ale zastavím se u příletu do Moskvy.

Pro člověka, který předtím nikdy nebyl na žádné reprezentační akci, je to jako splněný sen. Zápas české reprezentace s Ruskem předpovídal, tak jako vždycky, skvělou podívanou. Přesto ale panovaly obavy, jak se samotné utkání bude vyvíjet. Po úvodním buly mě ale naši hokejisté přesvědčili, že se nemusím ničeho bát.

Když mě v polovině srpna David kontaktoval s otázkou, jestli mám zájem jet na listopadový Karjala Cup do Helsinek, ani vteřinu jsem neváhal. V minulosti jsem zápasy Euro Hockey Tour hrané na Severské půdě sledoval pouze v televizi, na daleký výlet jsem se tedy pochopitelně těšil. Můj zájem posléze podpořila také nominace na finský turnaj, ve které figuroval liberecký kapitán Petr Nedvěd a obránce Marek Trončinský. Což jsem jako člen redakce Bílých Tygrů velice uvítal.

Naše výprava začala čtvrteční odpoledne okolo páté hodiny ve složení Ada, Roj, Lukáš Šonský, Tereza Janovská a já. Sešli jsme se v Liberci, odkud byl také naplánován odjezd. Původně se mělo jet přes Hradec Králové, což by mi vyhovovalo daleko více. Na druhou stranu jsem se projel vlakem, který je sice nazýván jako rychlík, ale vzhledem k rychlosti zmiňovaného vlaku by se dal jeho název považovat za provokaci Českých drah.