Za prací do Švédska
Labyrint Globenu a ráj hokeje
Výhra českého týmu po pětadvaceti letech aneb je to o zážitcích
„Tohle jsem opravdu nečekal,“ říká mistr Karel Gott po každém vítězství ve Zlatém slavíkovi, anketě české populární hudby. Zřejmě stejně jsem reagoval já, když mi v červenci 2018 sdělil kolega z Dukly Tomáš Kalas, že pojedu na Švédské hokejové hry v únoru 2019. Na eSporťácký sraz jsem nemohl a tahle zpráva mě hodně potěšila. Vždyť o rok a čtvrt dříve jsem se účastnil finské Karjaly. Kolega nevtipkoval, dlužno však říct, že výrazně větší radost jsem měl z jeho úspěchu. Když jsem ho před sezonou 2017/2018 bral do redakce, říkal jsem mu, že v případě pilné a poctivé práce se může dostat na zahraniční cestu také. Asi mi příliš nevěřil, nicméně jeho výjezd na nadcházející hokejový šampionát toho důkazem.
Stockholmská cesta za výhrou a zážitky aneb „tož jsme byli ve Švédsku“
Původně to mělo být Švédsko, ale mnohem menší Örnsköldsvik a Umeå daleko na severu v rámci mistrovství světa hráčů do 18 let. Avšak to se koná až v dubnu a maturita čeká… Proto jsem místo toho zamířil na Beijer Hockey Games do Stockholmu. Sice nevím, jaké by to bylo na osmnáctkách, ale rozhodně nelituju!
Na letišti se scházíme všichni s časovou rezervou. Já, Tom Lysý, Dan Gargulák, Tomáš Honzejk a vedoucí výpravy Daniel Souček, jediný, koho jsem znal (pak jsme tedy ještě ve Švédsku potkávali i Lukáše Kratochvíla). A první práce hned na terminálu 3, fotíme pro Instagram národního týmu! Sice jen mobilem, ale co se dá dělat.
Tož jsme byli ve Stockholmu
Měl to být běžný ligový zápas a běžný onlajn z dalšího zápasu Valašského Meziříčí. Týmu ze Druhé ligy, který se už několik sezón skromně plácá ve třetí nejvyšší soutěži po postupu z krajského přeboru. Jako už nespočetněkrát předtím jsem nasedl do auta a vydal se ze Vsetína směr Zimní stadion Valašské Meziříčí, kde své klání odehrává právě domácí tým Bobrů.