Jako první ze všech eSporťáků jsem měl tu čest vyrazit s některým z národních hokejových týmů na reprezentační výlet. A musím říct, že další kluci nebo holky, kteří na nějakou podobnou cestu s jakýmkoliv z nároďáků vyrazí, se mají na co těšit. Člověk se na chvíli dokáže vžít do role člena týmu. Začnu však být konkrétní.
Je jaro 2015 a já jednoho dne přijdu z práce domů a jelikož jsem bydlel v tu dobu s kolegou Radkem Barkmanem, který mi hned šel říct, že David Schlegel mě nominoval na Karjala Cup. Jelikož jsem si říkal co bych tam asi dělal, když s hokejem nemám nic společného, takže jsem mu ironicky odpověděl, že mohu být maximálně nominován na fotbalové utkání ABC Bráník – Vyšehrad. Později jsem na sociální síti opravdu našel rozpis akcí, na které byli nominováni různí kolegové. Samozřejmě mě hned popadla radost. Přeci jen se snažím psát onlajny už sedm let.
Když jsem se jednoho dne probudil a spatřil své jméno v nominaci redaktorů na akce eSports, bylo to jak ve snu. Když jsem uviděl své jméno u Karjala Cupu, ještě jsem netušil, že nepoletíme jen do Finska, ale vydáme se i do Švédska. Den odletu se blížil, já na poslední chvíli sháněl ještě program na stříhání videí, povedlo se a já mohl vyrazit. Riskl jsem jet vlakem Český drah až ráno v den odletu, čehož jsem se poměrně obával.
Už ani nevím, kdy přesně jsem se to dozvěděl. Pamatuji si jen, že jsem jednoho dne ponocoval a David Schlegel přidal přibližně po půlnoci příspěvek na Facebook s nominací redaktorů na zahraniční cesty. Původně jsem ani nevěděl, že se nějaké nominace dělají, takže jsem s tím vůbec nepočítal. A když jsem tam své jméno nalezl, přiznám se, radostí jsem málem udělal díru do stropu…
Z novinářského hlediska můžu považovat rok 2015 jako zatím ten nejúspěšnější – s Českým florbalem jsem se podíval do Prahy na Superfinále florbalu a týden nato jsem se vypravil na MS juniorů do Švédska. Florbalovou cestu do Prahy jsem si zopakoval zhruba o čtyři měsíce později také s eSports, od 13. do 16. srpna zde probíhal věhlasný přípravný turnaj Czech Open. Tam jsem se stal společně s Tomášem Matouškem, Michalem Chadimem, Radimem Sochorem, Honzou Číhalem a Nikol Kuncovou součástí týmu onlajnistů, který sledoval zápasy elitní mužské a ženské kategorie.
„Chlapi. Můžeme jako první země v historii vyhrát v jednom roce všechny čtyři mistrovství pod FIRSem a chybí nám k tomu poslední zápas. Otevřelo se nám intergalaktický vokno. Je jenom na nás, co s tim uděláme.“
