Když jsem odjížděl minulý rok na letní sraz eSports, ještě jsem netušil, že budu mít v nadcházejících několika měsících velmi příjemné starosti. Vedením jsem byl vybrán, abych se zúčastnil Euro Hockey Tour ve Švédsku, tuto informaci sdělil David (Schlegel) při jednom z večerů, kdy se zveřejňovalo, kdo se bude účastnit jakých akcí firmy eSports do nadcházejícího srazu. Byl jsem nějakou chvíli překvapený, že vybrali právě mě, ale s radostí jsem tuto nabídku akceptoval.
Na mou první eSports akci jsem se dostal vlastně náhodou. Když mi na začátku března volal Áda, zda bych neměl zájem jet s ženskou reprezentací na mistrovství světa do Francie, že to jeden člověk odřekl, v první chvíli jsem ani netušil, o jaký sport že se to má jednat. Popravdě, o ženském hokeji jsem neměl do té doby skoro žádný přehled. Ovšem představa, že poznám nové lidi, navštívím Francii, a hlavně že blíže poznám holky, hrající ten nejlepší sport na světě, mi nedovolila odmítnout.
Když se řekne „Rouen“, už to pro mě není jen velká neznámá kdesi na severu Francie. Rouen… Vybaví se mi deset mimořádných dní tohoto roku, které jsme strávili jako redaktoři v dějišti ženského mistrovství světa v ledním hokeji. „Hokej, ženy, zpěv,“ dala by se charakterizovat naše dubnová výprava. Co víc si přát?
Potkají se Hradečák, sparťan a Budějovičák. Ne, takhle nezačíná film ze zákulisí fanouškovského prostředí se scénářem Texaského masakru motorovou pilou, nýbrž cesta na mistrovství světa žen do francouzského Rouenu. S Matějem Mayerem a Tomášem Lichnovským jsme vyrazili společně s týmem, což bylo pro naši spolupráci obrovské plus. Taky proto jsem byl trochu nervózní, ale byla to ta zdravá nervozita (a jakmile jsem si poprvé sáhl na puk, bylo to v pohodě 😀 ).
Celou republiku pohltilo hokejové šílenství a ani já nezůstal zkrátka. Vůbec poprvé ve svém životě jsem měl možnost sledovat zápasy MS přímo v místě dění a musím říct, že to byl pro mě nezapomenutelný zážitek, o který se podělím v následujícím blogu.
Když jsem spolu s většinou ostatních členů naší redakce v srpnu 2014 odjížděla na svůj první espoťácký sraz, těšila jsem se na nové lidi a spoustu zážitků. Poznámky svých kolegů: „uvidíš, odvezeš si cenu pro objev roku“, jsem ignorovala a tvrdila, že je to blbost. Ukázalo se ale, že tipy naší redakce tak úplně vedle nebyly. Velkou radost jsme měli z kolektivních ocenění, při rozdělování zahraničních cest jsme pak kromě jména Davida (Jahody) slyšeli i moje jméno. Norsko? Proč ne, ale v životě mě to nenapadlo.
