Turnaje v pozadí, vesměs bez přílišného zájmu publika. Čas od času však mládežnické šampionáty zaplní stránky tisku, dokonce i program televizních stanic. Ve Finsku se české silné generaci do 18 let podařil historický úspěch. Sedm let poté, co také ve Finsku česká osmnáctka ostudně sestoupila z elitní skupiny mistrovství světa.
Na začátku nového roku jsme se dozvěděl, že jsem byl vybrán jako redaktor na MS žen U18 do Maďarska. Po několika dnech radosti se u mě objevily první s cestou spojené obavy. Možná to pro někoho bude překvapivé, ale úplně první věc, ze které jsme měl strach či jakékoli pochybnosti, zdali ji zvládnu, bylo napsání blogu. V průběhu MS mi ale došlo, že to nakonec bude spíše jedna z těch lehčích věcí.
Nečekejte Ovečkina, Crosbyho, Raska, Jágra či jiné superstar. Čekejte však odhodlání, boj o čest, mnohdy historické výsledky a výkony. To jsou turnaje nižších divizních skupin světových šampionátů v ledním hokeji. V minulých dnech se odehrál jeden takový v Lucembursku, v útulné hale v Kockelscheueru. Celý program tohoto turnaje jste mohli sledovat na serveru www.onlajny.cz a nutno dodat, že divize III nabídla v mnoha případech strhující zápasy i velké příběhy nižších hokejových vrstev.
Možnost jet na Mistrovství světa žen do osmnácti let, které se koncem března konalo v maďarské Budapešti, přišla jako blesk z čistého nebe, ale o to větší radost mi udělala. Po několika dnech organizačních a jiných příprav jsem se v sobotu 22. března vydal do Brna, odkud mi jel autobus do dějiště šampionátu a kde jsem také poprvé potkal Davida Soumara, redaktora pražského Lva. Právě s Davidem jsme vytvořili mladý tandem a starali se během mistrovství o textové přenosy, reportáže a video-rozhovory. Pro nás oba to byla první taková akce, a proto jsme byli zvědaví, jak to celé zvládneme.
Ano, je to tak. Rusové mají časový skluz, stejně jako já s blogem. Moje výmluvy, že jsme měli tréninky, mi krk nezachrání. Ovšem, nebude to taková tragédie, jako když se krymská metropole zpozdí s přípravami na blížící se olympijské hry. Tady se výmluvy budou hledat velmi těžko. Země, kde zítra znamená včera, má necelý měsíc na dokončení staveb – a že je toho dost. Přesto všechno si myslím, že to Putinovi hoši zvládnou…
Spoustu zažitých stereotypů překonal tenhle šampionát. Tak například: ženský sport je obecně nekoukatelný, na ženský sport nechodí žádní diváci, ženy patří k plotně, ne na hřiště. Všechny tyhle předsudky dokázaly snaživé dívky zbourat. A to i přesto, že jejich jedinou odměnou za to vše, co v kariéře musely odmakat v halách, na oválech, v lesích, na schodech, v posilovnách, na bazénech, je právě tenhle týden, v němž toužily po přízni diváků, po uznání, po chvilkové slávě, ale hlavně – po medaili! Ta jediná tomu celému krásnému týdnu chyběla. Žádné peníze (vyjma Švédek) florbalistky nepobírají, přesto polykají tréninkové dávky blížící se profi sportovcům. To vše dělají ve volném čase po práci. Klobouk dolů.
