V listopadu roku 2018 jsem poprvé dostal možnost s eSports vycestovat na zahraniční akci, podíval jsem se do Finska na hokejový Karjala Cup. Celá akce byla od začátku až do konce bez chybičky, díky všem zúčastněným za skvělou partu a úžasný zážitek.

Jelikož právě píši svůj první blog na půdě eSports, snad nebude vadit,

Jako blesk z čistého nebe. Píše se pondělní podvečer a v bytě v jednom z nejhezčích měst České republiky, čímž mám na mysli samozřejmě jen a pouze Karlovy Vary, zvoní mobilní telefon. Po dlouhém přemýšlení, zda neznámé číslo vyslechnout, jsem hovor přeci jen přijal.

„Ahoj Matěji, tady David…“

Byl jsem překvapený. Čtyři dny před

Těžko jsem mohl uvěřit, když jsem se během léta 2017 dozvěděl, že mě eSports.cz vybral na zahraniční cestu. Přece jen, v porovnání s ostatními nejsem už zcela nejmladší a o dekádu mladší redaktoři jsou velice šikovní. Proto jsem byl rád za možnost tripu na Channel One Cup. Přijde Vám to divné, když píšu blog o

Nadšení, velká očekávání, ale především nervozita. Zhruba takhle vypadalo mé duševní rozpoložení těsně před odletem do švédského Örebra k prvnímu utkání české reprezentace v rámci Turnaje Karjaly. Na rozdíl od mých dvou kolegů jsem nemusel řešit otázku, kterak se pohodlně dostat na pražské letiště. Ačkoliv pocházím z Hodonína (a nemohu na to být pyšnější), v

Káva, snídaně a směr Praha. Tak začala moje cesta na Karjalu, kam mě nominovala společnost eSports. Do hlavního města jsem dorazil s poměrně velkým náskokem, takže jsem na Terminálu číslo 3 čekal jako první. Nejprve dorazil Vojta Martínek, se kterým jsem se pokoušel navázat kontakt, aby nebylo to `trapné ticho`, a jo. Vcelku jsme si

Z cesty na letošní Karjalu mi toho utkvělo v paměti hodně. Od vtipných historek a nejrůznějších hlášek, kterých jsme za ten týden s kolegy vyplodili nemálo, až po pár cenných zkušeností, které se mi rozhodně budou do budoucna hodit. Nejjasněji si ale vzpomínám na to, jaká byla atmosféra na zápasech obou severských nároďáků. Nebo, lépe

Rok 2017 se pomalu blížil ke konci a já jsem tušil, že mám za sebou hodně bohatou sezonu. V květnu jsem absolvoval svou premiéru na mistrovství světa v ledním hokeji, v červenci nabral zkušenosti na týdenním natáčení v dánské Kodani a v srpnu nakoukl pod pokličku mládežnického hokeje na prestižním memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi.

Když jsem se dozvěděl o nominaci na Channel One Cup, bylo léto a ani jsem nepřemýšlel nad tím, že  jedu vlastně do mrazivého Ruska. Ještě před přesunem jsme ale letěli přímo s hokejovým národním týmem do finských Helsinek. Měl jsem radost, že nám turnaj vyšel takto a navštívili jsme i zemi „tisíci jezer“, která mě lákala

Už od středečního rána jsem měl zvláštní pocit. Odpoledne mě čekalo něco velkého, nového, čeho jsem se nemohl dočkat. Poprvé jsem měl usednout do letadla, poprvé vycestovat dál než do Vídně a poprvé okusit, jak tuhá zima je na severu, respektive východu Evropy. Čekala nás společně s kolegy výprava na tradiční předvánoční turnaj Euro Hockey

Společně s hokejovou reprezentací České republiky jsme vyrazili na putování po severu Evropy. První zastávka byla Helsingin Jäähalli, kde jsme zhlédli prohru 2:4. Rychle zabalit a honem směr Moskva, kde nás čekaly jednak zápasy a jednak taky úplně rozdílná mentalita. Na ruskou sbornou jsme nestačili, ale vítězství se Švédy zpravilo náladu. Když jsme navíc viděli