Zpravodajství z Drážďan na prvním místě? Kdepak! Prioritou bylo nakoupit oblečení a poznat město

Jelikož si David letos na MS osmnáctiletých do Drážďan (opět budu
mluvit jen za redaktory v drážďanské skupině, ve které hrál český tým)
nepozval žádné mladíky (snad Petra Schultze neurazím, že nás nenazvu
mladíky, přestože se mladí cítíme), musel počítat s tím, že našim
cílem nebude pouze dokonalé zpravodajství, ale že budeme každou volnou
chvíli (a že jich nebylo zrovna přehršel) nějak produktivně využít.

V městě seniorů jsem viděl německé osmnáctky

Nevím, zda je to čtvrtstoletím, které mě letos poprvé dostihlo, ale v poslední době si uvědomuju, že mám více jasno ve svém dennodenním programu na důchod než v tom, co budu dělat za 5 let. Kromě chození na poštu s balíčky Markena a psaní článků na měsíc neaktualizovaný web Řisut bych v stáří rád dodělal

Někdy byste je zabili, ale stejně je musíte milovat…

Po letošním MS 18 jsem dospěla k následujícímu zjištění: mládežnický hokej je v podstatě totéž co ženský tenis. V průběhu uplynulých dvou týdnů jsem zestárla asi o deset let a je jen s podivem, že jsem zatím nenašla žádný šedivý vlas. Zajímalo by mě, jak je na tom vždy chladnokrevně klidný Ada…

První večer na mistrovství? Peklo horoucí!

Pokud jste už na „eSports mládežnické akci“ někdy v minulosti byli, asi víte, o čem budu psát. Chytám se vyprávět o prvním pracovním večeru na MS hráčů do 18 let. V tiskovém centru drážďanského hokejového stánku totiž pan David Schlegel rozpoutal peklo a zhruba pět hodin v něm nechal smažit dva ubohé redaktory. Mocnému Šlegimu se to podařilo i skrz ICQ, protože první dny mistrovství musel kvůli pracovnímu vytížení zůstat v České republice.

V Crimmitschau mě dostihla hokejová romantika

Dneska jsem po naprostém selhání české osmnáctky v závěru zápasu proti Finsku odjel do Crimmitschau. Vzhledem k okolnostem tu jsem dnes zcela výjimečně sám (těmi okolnostmi rozumějte bezprecedentní selhání české osmnáctky proti Finsku) a tak hsem si v tomhle malebném městečku udělal večer, jaký jsem neprožil dlouhé měsíce nebo roky.

Drážďany jsou jako menší Praha, mají tu i Prager Strasse

Do Drážďan jsem přijel vlakem za 250 Kč z libereckého nádraží. Drážďany se totiž dle vlakových zvyklostí počítají do libereckého regionu, takže cena luxusním vlakem německé provenience, který spravuje německá vlaková četa a který uklízejí němečtí uklízeči a uklízečky, byla nečekaně příjemným zážitkem.