Pro lidi s vášní pro hokej

Výhra českého týmu po pětadvaceti letech aneb je to o zážitcích

Autor: Tomáš Lysý • 21.06.2019 • Kategorie: Euro Hockey Tour

„Tohle jsem opravdu nečekal,“ říká mistr Karel Gott po každém vítězství ve Zlatém slavíkovi, anketě české populární hudby. Zřejmě stejně jsem reagoval já, když mi v červenci 2018 sdělil kolega z Dukly Tomáš Kalas, že pojedu na Švédské hokejové hry v únoru 2019. Na eSporťácký sraz jsem nemohl a tahle zpráva mě hodně potěšila. Vždyť o rok a čtvrt dříve jsem se účastnil finské Karjaly. Kolega nevtipkoval, dlužno však říct, že výrazně větší radost jsem měl z jeho úspěchu. Když jsem ho před sezonou 2017/2018 bral do redakce, říkal jsem mu, že v případě pilné a poctivé práce se může dostat na zahraniční cestu také. Asi mi příliš nevěřil, nicméně jeho výjezd na nadcházející hokejový šampionát toho důkazem.

Ale zpět ke Švédsku. Pár dní před odjezdem bylo trošku hektických. Odlétali jsme ve středu 6.2.2019 ráno, avšak na Dukle nás ještě v pondělí čekalo dohrávané utkání s Kadaní. Času na přípravu nebylo, tím spíš, že jsem nechtěl riskovat podobný odlet jako na Karjale, kdy jsem z Jihlavy odjížděl v den letu a myslel si, že polštář tří a půl hodiny mi bude stačit. Tehdy mě do svízelné situace dostal hořící kamion na dálnici, ale vše jsem stihl. Tentokrát jsem radši do Prahy dorazil už den předem a přespal u sestry a švagra. Sbaleno bylo v úterý odpoledne za půl hodiny, bus zvládl svojí práci dokonale a o půl deváté večer jsem byl na místě. Sraz na terminálu tři byl naplánován mezi 8:00 – 8:30. Pozitivem byla vzdálenost domu od letiště (10 minut autem), negativem práce na Dukle. Chtěl jsem mít prostě před odletem vše hotové a soustředit se jen na reprezentační akci. Spát jsem šel ve 4:15, budíček v sedm hodin. Není nad sotva tříhodinový spánek…

Před odletem jsme facebookové kamarádství s kolegy přetavili v opravdové a cítil jsem, že bychom mohli být dobrá parta. Nafotili jsme pár obrázků příchozích reprezentantů a odebrali se na palubu. Cesta letadlem proběhla v klidu, byť tento dopravní prostředek nevyhledávám. Z fyzikálních a gravitačních zákonů vím sotva cosi o tělese ponořeném do kapaliny, tudíž nechápu, jak takový kolos vzlétne a vůbec se udrží v oblacích, ale budiž. Přesun z letiště Stockholm-Arlanda směr Clarion Hotel, kde bydlela partnerská část výpravy, a poté už bylo vše na nás.

První cesta vedla ke slovutné hale Globen a její menší sestřičce Hovet, kde jsme rekogniskovali situaci a rozhodli se, co dál. Demokratický hlas redaktorů rozhodl, že půjdeme cca 4,5 kilometrů k našemu hotelu pěšky, samozřejmě se zavazadly. Zhruba 3,5 kilometrů to nebyl nejhorší nápad. Navigace je dobrý sluha, leč špatný pomocník, protože úplně nepočítala s rozkopanou částí okolí hotelu. Když už někteří z nás pochybovali, zda jdeme správně, neboť jsme procházeli jakýmsi velkým logistickým areálem, zjevila se před námi naše dočasná ubikace. Výběr hotelu chválím. Útulné prostředí, společenská místnost s ping-pongem a fotbálkem, posilovna, saunička, ranní snídaně. Může být.


Hala Hovet při tréninku Tre Kronor

Rychle jsme se domluvili, co kdo bude během následujících čtyř dnů dělat a vyrazili na obhlídku okolí. Zejména Tomáš Honzejk, který hlasoval, ať směrem z Globenu volíme městskou hromadnou dopravu, nás musel proklínat. Cesta do nejbližšího restauračního zařízení přes nejmenovaný švédský obchodní Systém trvala další dva kilometry, k tomu mráz, sníh. Ale proč ne. Tím spíše, když nás na cestu zpět hřálo v žaludku typicky švédské jídlo, na které jsme do restaurace vyrazili – hamburger… Po návratu na pokoj rychle vzala za své návštěva sauny, přece jen náročný první den s dvaceti tisíci nachozenými kroky si vybral svojí daň.

Ranní snídaně, parádní práce od kluků se zařízením šalinkarty a mohli jsme vyrazit do části Djurgården a haly Hovet. V hodně malé míře jsem poznal pocity Míry Bosáka, kterak ve svých knížkách z cest popisuje peripetie při sháňce akreditací. Informace: Akreditace bude u vchodu 11 pro Přess. Realita: Vchod 11 zavřený. Jakýmsi bočním vchodem jsme se dostali do haly a po několika dotazech a optáních jsme se dostali na hlavní recepci, kde akreditace byla.

Čas byl výborný, jako respondent byl vybrán Tomáš Zohorna, sympatický chlapík z Havlíčkova Brodu. Když se v repre sejdou tři bratří, je to už hodně velká rarita, klobouk dolů před jejich umem. Naopak klobouk dolů se rozhodně nedalo říct směrem ke mně, jelikož jsem si lehce nedal pozor a zaostřil rolovací svazovou reklamu za ním. Ano, stane se, bohužel na takové akci to mrzí dvojnásob. Naštěstí výsledné zaostření nebylo až tak hrůzné, ale stejně…

Po tréninku jsme si dali další typicky švédské jídlo – bagetu z Subwaye. Tento fastfood byl umístěn v obrovské nákupní galerii Globen, což se hodilo. Za pár korun nakoupený zapomenutý batoh, kolega si zase vzal na památku nyní již opravdu švédský suvenýr – troje gatě božského Zlatana, a šlo se na odpolední špílek. Ten zlepšil náladu ještě více, jasná výhra nad Švédy se přece jen úplně nečekala. To si žádalo také ohlasy v podobě alespoň dvou hráčů a samozřejmě kouče. Čtvrteční video-četa já a Dan z redakce Valašského Meziříčí jsme tak ještě hrubo po desáté večerní stříhali a nahrávali, byť zápas končil před půl devátou. Na vině nebylo tentokrát zaostření, ale přisvětlení. Těsně před příchodem pana Říhy na rozhovor stáhli správci haly osvětlení na minimum, na což ihned reagovala Česká televize velkým přisvětlením. Během mikrosekundy tak padlo rozhodnutí. Celý rozhovor s panem Říhou nebo useknutá část na nastavení světla? Vyhrála varianta první, takže pan Říha měl i po úpravě ve stříhacím programu barvu vlasů a kůže lehce světlejší, než by bylo záhodno.

Městská hromadná doprava byla od haly blízko. Dorazili jsme na „naší“ výstupní stanici, ze které vedla zhruba dvacetiminutová cesta na hotel. Čas by se dal možná zkrátit, leč úzká sněhová – po oblevě spíše ledová – část se svahem a následný logistický areál s rozbředlým sněhem byl proti.

Pátek byl přece jen volnější, na programu nebyl žádný zápas. Volnější nebyl náš program. Já, Tom a Dan jsme se ráno rozhodli, že se zajedeme podívat na moderní fotbalový svatostánek Friends Arena, úřadujícího švédského mistra A.I.K. Stockholm. Více než půlhodinová cesta zapříčinila, že jsme na obhlídku krásné haly měli sotva 25 minut, ale stálo to za to. Byť jsme nebyli dovnitř vpuštěni. Ani jsem se nebál vzít si na sebe zimního kulicha Sparty. Od útlých dětských let můj oblíbený tým přece jen v poslední době rozdával během evropských kvalifikací švédskému fotbalu radost.. Proběhl samozřejmě nákup nějakých těch suvenýrů a tradá směr Hovet hala.


Friends Arena. Bylo nám ctí

Když to konečně vypadalo, že ohlasy s českým týmem proběhnou v pohodě (tentokrát ve znamení dvojice Tom a Tom), selhal zvuk. V pohodě tak byly jen ohlasy pro klubové weby. Tygr Tom dělal pro domovský web, Indián Máťa vypomohl Třinčanům. První ohlas výborný, druhý ohlas s gólmanem Liberce Romanem Willem by se hodil leda tak pro pantomimickou hru. Odebral jsem se za kolegou z hokej.cz Vaškem Jáchimem, mj. parádním borcem. Odkázal mě na pana Poláka z ČTK, kterému ještě jednou děkuji za zaslání zvukové stopy. Než byla doručena na můj e-mail, prošli jsme část historického jádra Stockholmu. Při zastávce na pozdním občerstvení a následné kávě jsem obraz libereckého sympaťáka spároval s jeho hlasem a bylo vyhráno. Kolega Tom nakonec za nic nemohl. Když občas na Dukle čekáme na respondenta, rád si hraju s tlačítkem ON/OFF u mikrofonu a stejné to bylo i nyní. Před videem s „Albym“ Reichlem jsem podal Tomovi mikrofon nastavený na ON, u Romana Willa na OFF. Zase jsem byl na sebe naštvaný, naštěstí naposled. Pokud nepočítám rána, kdy jsem si chtěl jít vždy zaběhat nebo jít prohlubovat svojí chladovou termogenezi v některém z místních jezírek, leč spánek byl proti…


Borci při práci pro klubové weby

Pokud srovnám Stockholm s Helsinkami, které jsem mohl díky česko-finské hokejové škole a svým studiím několikrát navštívit, musím smeknout před finským kapitálkem. Stockholm mě tolik nezaujal. O to více byla hezká historická část, to všechna čest. Jen kdybychom po jednom „bulváru“, dá-li se to tak říct, nešli třikrát. Ale tradici eSports.cz – koštu sushi – muselo být učiněno zadost a našli jsme jednu parádní restauraci. Byť sushi úplně neholduji, tohle jsem si nechal líbit. Během večeře, která některé buňky těla přivedla ke gastronomickému orgasmu, jsme probrali kvanta témat; hokejových, sportovních i osobních a na chvíli se k nám připojil i Lukáš Kratochvíl, kolega z eSports.cz a média guru reprezentace. Byl to příjemný večer.


Stockholm

Večer na hotelu proběhl ping-pongový souboj liberecké vs. plzeňské redakce. Jo, kluci to s pálkami a bílým míčkem ovládají, a byť máme doma ve sklepě ping-pongový stůl, nechtěl jsem si dělat ostudu. Dal jsem si radši podruhé saunu a čekal na šéfa Dana, ten mě ale vyměnil za možnost mít Gabču Soukalovou při hře Biatlon Mania. A byla spousta legrace, zejména když promluvilo bodré valašské chalanisko Dan. A pokud si pamatuju, prý mezi nás zavítal i nějaký Míla z Vysočiny… Nebo jsem po 25 tisícich nachozených kroků blouznil?

Sobota snad jen korunovala super akci. Čeští plejeři po pětadvacetiletech vyhráli Svenska Spel, no krása. Radost pohledět na ty borce, jak to s hokejkou a pukem umí. Musím přiznat, že na borce typu Milan Gulaš jsem se hodně těšil. Nechci devalvovat Chance Ligu, ale když si pomyslím, že tihle frajeři se mohli také letos prohánět na Horáckém zimním stadionu, musel jsem před naším sestupem z extraligy (byť si ho pár lidí ze srdce přálo) opět zamáčknout slzu. Uvidíme, co letos.


Moji proti mojim aneb Česká republika - Finsko

Během zápasu ČR – Finsko jsem čile komunikoval s panem Hannu Tyrym, finským šéfem česko-finské školy. Dal mi kvanta zajímavých věcí o týmu Suomi, které se mi do onlajnu hodily. Když Fiňáčci nehrají proti nám, mají mojí vrchovatou přízeň. Nyní jsem se ale obrovsky radoval z českého úspěchu, vždyť škarohlídů čekajících na nějaký neúspěch repre je v českém rybníčku dost a dost. Hannu byl tak skvělý, že mi pomohl i se čtyřmi finskými otázkami na Oliwera Kaskiho, objev SM-Liigy, nejproduktivnějšího beka finské soutěže a premiérového reprezentanta. Chtěl jsem využít i zbytek znalostí finských slovíček z dob svého studia v této krásné zemi a dát s Oliwerem videorozhovor ve finštině, ale přednost měli samozřejmě čeští hráči. A než jsme naše hokejky vyzpovídali a natočili, zavřeli Finové krám. Tak snad příště…


Oba Danové v pracovním zápalu

Docela mi bylo líto ogara Dana, který musel druhý zápas Švédsko-Rusko odkomentovat prakticky sám. Málo místa na komentátorském stanovišti, málo místa v press centru, k tomu stříhání a nahrávání tří videí + pana Říhy, kterého si mj. svým skromným pohledem obrovsky vážím, je to dle mě persona a muž na správném místě. Nebylo toho úplně maličko, takže Dan musel zvládnout – a zvládl – onlajn sám. Palec hore!


A takhle nějak vznikala videa z Beijer Hockey Games pro HokejkaTV. V akci Indián a Tygr

Večer opět proběhl biatlon, kdy vedoucí Dan už s podporou Gábinky dojel ve Vysočina Areně pro první místo. Ráno balení, rozlučka s 2Home Hotel Stockholm – doporučuji. Poslední cesta přes ovocné městečko Stockholm (Frukt City), jak se logistický areál opravdu jmenoval, opět peripetie přes namrzlou stezku směr městská hromadná doprava a poslední práce v Hovetu. I tahle hala má své kouzlo, byť Globen (do kterého jsme se bohužel nedostali) je asi úplně jinde. Ale třeba se my v Dukle taky dočkáme, už 12 let nám tam po vzoru Císařových nových šatů staví svatostánek…

Bez famózně hrající první brázdy nestačil český tým na Sbornou (velké nebo malé s, co, kluci?), ale na prvním místu národního mančaftu to nic neměnilo. A pak shon. Cestou v busu na letiště rychle stříhnout tři ohlasy, natočené po sobotě znovu bez problémů. Dva ze tří nahrát (tedy skoro, při druhém na 98% nahrávání odešla baterka, Murphyho zákony fungují vždy a všude), díky Airport Wi-Fi nahrát zbytek a máme odslouženo.

Neříkám, že jsem nějaký cestovatelský lídr… Pár končin jsem díky aeroplánu navštívil, ale poprvé jsem se setkal s tím, že by na letišti neprodávali pivka dané země. Pořád jsem si myslet, co jsem nestihl koupit v sobotu, to napravím na letišti, a ejhle. Myslet znamená vědět víte co… A přitom některá švédská pivka rozhodně za další košt v domovině stála. Bohužel, v nabídce byly jen jakési irské IPA. Když jsem se sympatického týpka u obsluhy zeptal poprvé, kde seženu plechovková švédská piva, zíral na mě, jak kdyby proti němu stál Alza mužík. Při druhé otázce odpověděl otázkou, z jakého státu prý jsem. Už pochopil, leč jedna část jeho odpovědi: This is Sweden byla více než jasná. Tak příště. Zachránila to nějaká ta paštička, čokoláda a marmeláda

Tomáš Lysý


Email autora: Tomas.Lysy@seznam.cz | Zobraz všechny články autora Tomáš Lysý

Napište váš názor