Poslední dubnové dny jsem strávil v sympatickém okolí italského Bolzana, kde se konala jedna z řady akcí světových mládežnických výběrů. Abych pravdu řekl, vůbec jsem nevěděl, co mám od toho všeho očekávat, ale nakonec jsem z podhůří Alp a Dolomitů odjížděl jen s pozitivními zážitky.
Když jsem po téměř celodenním cestování napříč naší vlastí dorazil na místo odjezdu, převládaly ve mně vesměs smíšené pocity. Po boku dvanáctiletých hokejistů a naopak staršího realizačního týmu jsem se necítil příliš optimálně. Zkrátka chyběl mi nějaký vrstevník. V tom se náhle zjevil jakýsi mladík Štěpán s tím, že s námi pojede jako překladatel a průvodce. Dost jsem si oddechl a myslím si, že on také. Dodatečně mu ještě musím za celý týden poděkovat.
Do Bolzana jsme dojeli v časných ranních hodinách, kde nastal první menší problém. Řidič autobusu nemohl kvůli nastoleným předpisům pokračovat v jízdě, a tak po vybalení hokejových „báglů“ jsme se na hotel dopravili postupně taxíky. Ubytování v hotelu Steiner, který se nacházel v nedalekém městečku Leifers, bylo již na první pohled na velmi vysoké úrovni.
Hned úvodní večeře potvrdila mé mínění. Poté, co jsme si nabrali plné mísy zeleninového salátu, přinesl číšník, který byl ztvárněním typického Itala, další chod. V dojmu, že jde o hlavní chod jsme již byli připraveni k odchodu, když se náhle začala nosit další pořádná porce jídla. V přeplněných žaludcích jsme tak měli teprve předkrm. Přestože jsem velký jedlík, tak jsem měl skutečně co dělat, abych ty porce spořádal.
Po třech chodech navíc následovala sladká tečka nakonec v podobě horkých malin se zmrzlinou a dalších dobrot. To vše se opakovalo každý den a děsila mě představa toho, až si po příjezdu stoupnu na váhu a zjistím, že jsem o pět kilo těžší. Opak byl pravdou, váha ukazovala o kilo méně než před odjezdem.
Nejkrásnější na celém týdnu bylo každodenní probuzení do slunečného rána a pohled na zasněžené vrcholky Alp a Dolomitů, to byla skutečná přírodní delikatesa. Po bohatých švédských stolech jsme se vydali na stadion, nejčastěji jsme hrávali ve dvacet kilometrů vzdáleném městečku Egna. Ani nevím proč, ale měl jsem to tam radši než hlavní hokejový stánek v Bolzanu.
Právě v Egni odehrál Czech Selects Red zápas, na který asi do konce života nezapomenu. I samotný trenér Ladislav Čihák něco podobného viděl poprvé. Český výběr nastoupil proti ruské Kazani a měl po celý zápas drtivou převahu, kterou však nedokázal přetavit v branku. Naopak hostům vyšla naprosto ojedinělá akce a mohli se radovat z těsného fotbalového vítězství. Suma sumárum – výsledek 0:1, střely na branku 30:2. I takový je hold někdy hokej.
V jednom z volnějších dní jsme se vydali po obědě na nákupy, ale to jsme tvrdě narazili. Italové si totiž dopřávají odpolední siestu a tak od dvanácté do třetí hodiny jsou prakticky veškeré obchody zavřené. Jelikož panovala horka, napadlo nás vyplnit čas koupáním v bazénu. Komu z vás se to již v dubnu poštěstí? Ovšem když napíšu, že voda v bazénu byla ledová, je to ještě velmi slabé slovo.
Po celý týden jsem docela zápasil s tradiční italskou kávou. Když jsem si ji prvně objednal, tak jsem zíral s otevřenými ústy. Nejen, že jsem nedokázal ten pidi šáleček chytnout do rukou, ale stačil jeden loček a káva byla pryč. Na zimáku naštěstí pracovala v místní restauraci i jedna mladá Slovenka. Ta mou kávovou zoufalost plně chápala a dělala mi několikanásobné porce za cenu klasické italské kávy.
Co mě na celém týdnu velice příjemně překvapilo, bylo chování hokejistů. Přece jen byli ve věku, kdy je většina této populace jako urvaná z řetězu. Za celou dobu jsem je snad neslyšel říci sprosté slovo a dokonce i pravidelně vzorně zdravili. Důchodcům, kteří nadávají na dnešní nevychovanou mládež, bych skutečně týden s nimi jen a jen doporučil. Třeba by okamžitě změnili názor.
Na závěr bych chtěl eSports moc poděkovat za to, že jsem mohl být součástí této jedinečné a nezapomenutelné akce. Když tak dnes přemýšlím nad tím, jak dlouho jsem zvažoval, zda se stát součástí porubské redakce, musím se tomu jen smát. Dnes mohu jednoznačně říci, že to byla ta správná volba, protože jsem se díky tomu podíval na řadu zajímavých míst, byl jsem součástí několika mezinárodních akcí a především jsem poznal nové skvělé lidi, které mám rád.
