Áda bez salámů, Pelda bez prstů aneb Cesta do Edmontonu

Áda bez salámů, Pelda bez prstů aneb Cesta do Edmontonu

Dopředu jsme věděli, že cesta z Prahy do Red Deeru nebude legrace. A to jsme ještě netušili, co přijde na hranicích Německa s Dánskem…

Na letiště do Kodaně jsme jeli velkou dodávkou. Když jsme chtěli po menší přestávce zase nastoupit, Petr Peleška se o auto opřel a náš řidič mu nešťastně přibouchl prsty do předních dveří.

Já to neviděl, takže jsem si myslel, že si Petr dělá srandu. Kdo ho zná, tak ví, že pusu nezavře. Jenže on fakt křičel bolestí.

Nevypadalo to vůbec dobře, naštěstí se žádný nehet trhat nemusel.

A jsme bez salámů
Ulevilo se nám, dobrodružná cesta tím ale neskončila. V Kodani jsme pár hodin počkali a pak letěli do Toronta.

Bohužel se zpožděním, takže jsme nestihli spoj do Calgary.

Přebookovat letenky na pozdější let nebyl problém, jenže panu majiteli Davidu Schlegelovi málem uletělo i náhradní letadlo.

Na celnici se totiž dobrovolně přiznal, že má v kufru čtyři salámy, dva sýry, jeden kečup a dvě kremžské hořčice.

Tři štangle sálamu Davidovi po zdlouhavém řízení zabavili, uherák a obě hořčice mu nechali. Ty jsme pak v Kanadě vyhodili, protože je nebylo k čemu použít, když jsme neměli salámy.

Soukromý letoun
O tom, že eSports.cz prosperuje, svědčí let z Calgary do Red Deeru. Letěli jsme totiž letadlem s 16 místy 🙂

Kromě dálnice (a Five Guys) tu nic není
Red Deer je obyčejné kanadské městečko, něco jako u nás Třebíč. Spíš ještě obyčejnější.

Český reprezentant Martin Beránek to v rozhovoru shrnul výstižně: Žít bych tu asi nechtěl. Nic tu není, jenom dálnice.

Ale pro mě bylo stejně nejdůležitější, že tam měli burgrárnu Five Guys.

A taky Papa John´s Pizzu.

Nemáme rezervaci?
Po základní skupině se z Red Deeru turnaj přestěhoval do Edmontonu. Nebyli bychom to my, kdybychom při cestě zase nezažili nějakou historku.

Měli jsme totiž špatnou adresu hotelu.

Když jsme dorazili na jeho recepci, řekli nám, že žádnou zaplacenou rezervaci na naše jména nemají. Několik minut se tam David hádal, ukazoval různé emaily… A pak se zjistilo, že máme rezervaci někde jinde.

Na druhém konci města.

Abychom se tam dostali, museli jsme jít asi tak půlhodinu pěšky na metro – s těžkými kufry. Po cestě jsme najednou viděli, jak na chodníku stojí nákupní košík. Neváhali jsme, naložili jsme do něj naše kufry a šli jsme s košíkem dál.

Kolemjdoucí se museli hodně divit, když nás takhle viděli. Skrytá kamera to ale nebyla – byli to jen Češi na výletě. Košík jsme pak nechali stát u nákupního střediska a vydali se metrem do správného hotelu.

Koupačka ve fontáně

Edmonton, to byla oproti Red Deeru obrovská změna.

Stejně jako při dřívějších cestách s eSports.cz jsem se řídil heslem, že když jsem v takovém městě, chci toho vidět co nejvíc.

Abych stihl vidět nejzajímavější věci, chodil jsem i v dešti. Většinou tam ale bylo krásně a svítilo sluníčko. Dokonce jsme se vykoupali ve fontáně. Smolař cesty Pelda to odnesl horečkou, protože jsme nestihli uschnout a v noci se nachladili…

Turnaj pro skauty, ne fanoušky
Prvnímu ročníku Hlinka Gretzky Cupu chyběla atmosféra v hledišti.

Dovolím si říct, že Kanaďané turnaj neorganizovali pro fanoušky, ale pro skauty. Odpovídal tomu i servis pro nás média, který byl na úrovni Chance ligy… Po mé předchozí zkušenosti z Ruska jsem holt rozmazlený.

Na většinu zápasů chodilo méně než tisíc lidí, zlepšilo se to až v semifinále a finále.

V Edmontonu nicméně mají úžasnou arénu, jednu z nejlepších na světě. Udělal jsem si i jednu takovou – asi ne zrovna legální – procházku. Chodil jsem únikovými vchody a v době, kdy v aréně skoro nikdo nebyl, si prošel klubové VIP salónky, skyboxy, viděl bar pro partnery…

Češi na turnaji bohužel nezářili, skončili pátí. Semifinálový zápas Kanady s Amerikou nám ale tohle zklamání vynahradil. Hrál se parádní hokej: Kanada vyrovnala v poslední vteřině (později se zjistilo, že ten gól ani neměl platit) a v prodloužení otočila. Domácí nakonec celý turnaj vyhráli. Zářila hlavně pravděpodobná jednička draftu 2020 Alexis Lafrenière.

Jsem moc rád, že jsem společně s Davidem Schlegelem, Petrem Peleškou a Zuzkou Spurnou byl u toho, když se začala psát nová historie turnaje – teď už Hlinka Gretzky Cupu.

Přidat komentář

💬

Příspěvek je zatím bez komentáře. Buďte první, kdo ho okomentuje!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *