Vůbec jsem původně netušila, jak bych měla tento příspěvek na blog začít. Je až neuvěřitelné, kolik se toho od dubna, kdy jsem s hokejem začínala, stalo.
Hokej jsem vždy už jako malá holka sledovala, i když jen očkem a většinou jen mistroství světa. V prvním ročníku střední školy se mi ale naskytla příležitost se jít podívat na hokej do libeňské O2 arény na Spartu. A ihned po prvním zápasu jsem hokeji propadla. Postupem času jsem do mého nového koníčku stáhla celou svou rodinu a tady moje cesta hokejovým světem začala.
V březnu 2023 se na Instagramu Sparty objevil příspěvek, že hledají lidi do redakce klubu. Původně jsem se tím jen proklikla, ale později jsem se k tomu vrátila s tím, že je to vlastně velmi zajímavá příležitost. Nikdo mi zprvu nevěřil, když jsem posílala životopis, že mi to vyjde. A co si budeme, já tomu také původně nevěřila. Uplynuly dva týdny, já mezitím stihla výlet se školou do Ameriky a žádná odpověď nepřišla. Když jsem se ale vrátila na pražské letiště, volalo mi neznámé číslo. Říkala jsem si, že je to možná můj operátor nebo jen spam. Později mi ale po večeři to číslo volalo znovu. Tentokrát mi ale pod číslem vyskočilo „eSports“ a mně to rázem vše klaplo dohromady.
Když jsem hovor přijímala, říkala jsem si, že se pravděpodobně dozvím, že mě nevybrali. Ale opak byl pravdou. David Schlegel mi oznámil, ať přijdu na pohovor! Poskočila jsem radostí, ačkoliv jsem ještě ani zdaleka nebyla v cíli. Došla jsem na pohovor, který jsem i následně úspěšně zvládla.
V důsledku toho, že sparťanský A-tým prohrál ve čtvrtfinále, učit psát jsem se učila na mládeži. Ve výsledku mi mládežnické týmy, konkrétně junioři, přirostli k srdci tak moc, že nyní už dokonce i spravuji sociální sítě juniorům, @spartajuniors, a jezdím s nimi na výjezdy, ze kterých mě vozí domů.
O tom, že jsem si zasloužila vyrazit na reprezentaci až do Švédska jsem se dozvěděla kde jinde než na O2 aréně, kde po Sportovní hale Fortuna trávím nejvíce času. Byla jsem zrovna na dohrávce mezi Spartou a Dynamem, když mi přišla zpráva o tom, že jsem nominovaná letět do Karlstadu na Beijer Hockey Games. V tu chvíli už mě spamovala Bětka, která se od dubna stala mou nejlepší kamarádkou, jestli mi tato zpráva také přišla. A ihned jsme obě nabídku s radostí přijaly.
Nebylo by cesty, kde by se něco nepokazilo. Němci měli další stávku, tudíž jsme museli letět dříve přes Amsterdam.
Ve čtyři ráno jsme se setkaly s Bětkou na letišti a vyhlíželi jsme další členy výpravy. Vašek Plachta z redakce Českých Budějovic, Adam Bagar za hokej.cz a Vítek Schück, vedoucí expedice Karlstad. Když jsme se všichni našli, vyrazili jsme na gate a za hodinku a půl jsme byli v Amsterdamu.
Když jsme přijeli z naší druhé zastávky na trase, Göteborgu, do Karlstadu, všude už byl sníh. Nás čekala dvacetiminutová cesta večerním městem na ubytování. Když už jsme konečně dorazili, odložili jsme věci a šli nakoupit něco na snídani.
První den byl před námi a čekal nás trénink a zápas se Švédy. Mě s Bětkou čekala ještě další věc – rozhovor s Davidem Tomáškem, což bylo na mém pomyslném redaktorském bucket listu. Mezi rozhovorem a zápasem jsme měli ještě spoustu času, tak jsme vyrazili ještě na oběd a prohlédnout si město. Ze zápasu se Švédy mě čekal onlajn, tudíž po zápase jsem ještě musela sestříhat dva rozhovory. Z Löfbergs areny jsme se vrátili až po půlnoci, ale to nás nezastavilo od další práce, a tak jsem ještě zpracovávala další svoje věci až do vytuhnutí.
Sobota byla už celá zápasová. Před zápasem jsme ještě skočili mrknout se do färjestadského fanshopu, kde jsme nakonec ulovili kulichy. I když to českému výběru neklaplo podle představ, i tak jsme měli jako kolektiv dobrou náladu.
Na večeři jsme vyrazili i s dalšími spolubydlícími na pizzu. Mám trošku dojem, že jsme té slečně, která nás obluzovala udělali menší angličtinářské trauma. Všechny komunikační šumy jsme ale nakonec překonali a vyrazili jsme na cestu domů. (Chudák slečna s námi jela ještě dobrých dvacet minut busem.)
V neděli nás už čekala první čeká výhra nad Švýcarskem. Pořádně jsem si užila „Zbláznilo se páže“, což má Bětka i zaznamenané. Skočily jsme spolu ještě omrknout Tre Kronor obchod, kde jsme si koupili malé připínáčky a dárek mojí sestře. Pak už nás čekal jen poslední duel Beijer Hockey Games, severské derby Švédsko – Finsko. Za celou dobu pobytu v aréně jsem až v tu chvíli pocítila hokejovou atmosféru. V brance Finska byl Emil Larmi, který svými úžasnými zákroky vychytal Finům jejich první výhru na letošním ročníku EHT.
Následující den nás už čekala cesta zpět do Česka. Tentokrát už Němci nestávkovali a my tam mohli letět tak, jak jsme měli naplánováno. Dojeli jsme tak do Göteborgu, kde jsme si dali oběd a trochu jsme si město každý prošel. Ovšem problémy doprovázely i zpáteční cestu. Naše letadlo do Mnichova mělo zpoždění. Což o to, ale čas na přestup na naše letadlo z Mnichova do Prahy sčítal původně asi hodinu a půl, ale kvůli zpoždění jsme měli jen 45 minut. Nakonec jsme ale vše stihli v pořádku a v Praze jsme přistáli o půl jedenácté večer.
Když tak zpětně koukám na to, co jsem během těchto pěti dní zažila, je to neuvěřitelné. Posbírala jsem kromě cenných zkušeností i skvělé zážitky s lidmi z různých koutů republiky.
Chci takhle ještě jednou poděkovat firmě a lidem, kteří mi pomohli docílit této zkušenosti a rozšířit si zase dál obzory. Jsem za to neuvěřitelně vděčná.
