Jak už u eSporťáckých akcí bývá (milým) zvykem, po jejich skončení si nějak musíte všechno projít znovu, abyste vlastně zjistili, jestli se povedla. Procházím si inlinové mistrovství světa asociace FIRS potřetí a pořád nevím, jak vlastně slovy vyjádřit, co bych chtěla. Asi ta angličtinářská deformace, ale pro píšícího jedince docela peklo. Jedno je ale stoprocentní. Beroun 2010 byl jednoznačným úspěchem.
Hokejové mistovství světa do osmnácti let je již minulostí. Ač se v nejčtenějších, nejposlouchanějších nebo nejsledovanějších českých médií nedočkalo nijak valné pozornosti, něco rozhodně naznačilo.
Chcete se bavit? Chcete vyrazit po večerech za zábavou? Tak to jste na špatné adrese. Moorheadský pokoj číslo 118 rozhodně není jedním z nejtišších v okolí. Když rozdýcháte první smyslový (čichový i oční) šok, připadáte si jak v pařmenském doupěti. My ale po večerech nevyrážíme na okusení amerického nočního života. I když…
„Americké mistrovství světa. To bude bomba!“ Tak v takovém přesvědčení jsem žila od chvilky, kdy jsem se dozvěděla, že mě šampionát do osmnácti let nemůže minout. Těšila jsem se na profi organizaci, kde všechno bude klapat do posledního detailu. Těšila se na krásné honosné prostředí… vždyť přeci USA pořádá podobnou akci vůbec poprvé! Těšila jsem se na perfektně připravené místo, které novinářům pomůže odvádět svou práci bez zádrhelů.
