Silvestra jsme u nás doma nikdy moc neprožívali. Přece jen společensky znemožnit má člověk možnost 365 dní v roce a nemusí si k tomu zrovna vybírat chvíli, kdy podobný cíl má značná část planety. Že tedy příchod nového roku oslavím prací mi nijak zvlášť nevadilo. Kanadský způsob oslav se mi nakonec ale přece jen zamlouval.

Fanoušci ze zámoří nepodporují týmy, při hokeji baští popcorn, hot dogy a nalévají se colou. Alespoň toto tvrdí část české hokejové veřejnosti, která si myslí, že Kanaďané nefandí svému týmu a že jim je vlastně jedno, jak zápas dopadne. Po zhlédnutí posledního zápasu skupiny A Kanada – USA musím jednoznačně konstatovat: to vůbec není pravda. Naopak. Mezi fanoušky kanadského týmu a hráči je velice silné pouto, které se slovy těžko popisuje.

Spoustu zajímavých chvil nám připravil týden života na jiném kontinentu. Nechce se mi o všem rozepisovat, a tak jsem připravil následující soupis toho, co mě napadlo ze zajímavostí, které jsme tu prožili a na co všechno jsme tady narazili. A není toho málo.

Na jaře při mistrovství světa v Quebeku mně mnozí vyčítali, že permanentně zdržuji. Při oblékání jsem poslední, při obouvání jsem poslední, při nastupování do auta jsem poslední. Pořád se prý čekalo na Davida Schlegela. Cítil jsem hořkost a nespravedlnost. Přijel jsem totiž do Kanady odpočívat a ne vstávat v osm a štvát se „ze zážitku do zážitku“.

Pokaždé před hokejovou akcí v cizině řešíme, jakým způsobem budeme bydlet. Předem vylučujeme oficiální hotely. Jsou drahé a navíc tam nic není zadarmo. Ze zkušeností, které jsem nabyl při cestách se Slavií po Lize mistrů dobře vím, že snídaně v dobrém hotelu stojí víc než je průměrná cena veškeré potravy člověka na celý den včetně luxusních výdobytků konzumní společnosti jako je polárkový dort nebo devadesátiprocentní čokoláda. Navíc platíte za každou prosurfovanou minutu internetu a to tak, že zadáte do nějakého formuláře číslo vaší kreditní karty, takže nemáte žádnou kontrolu nad tím, jak vám nějací krkounští vydřiduši odebírají peníze z účtu. Tuto variantu jedinou vždycky předem vylučujeme.

Nikdy mi nebylo sympatické, jak ze sebe dělala Kanada středobod hokejového světa. Když vyhrál světový šampionát někdo jiný, byli Kanaďané pokaždé přesvědčeni, že se stal nějaký omyl a tahle nabubřelost mě byla protivná. Po příjezdu do Ottawy však musím konstatovat, že hokej v Kanadě je opravdu někde jinde než ve zbytku světa. Mistrovství světa juniorů v Ottawě je bezesporu největší hokejovou akcí, které jsem se kdy zúčastnil. Srovnat to nelze ani s mistrovstvím světa seniorů, které se letos hrálo v Quebeku.