Proč ze mě nikdy nebude politik
Když mně bylo devatenáct, představoval jsem si štěstí tak, že mě bude milovat holka, kterou miluju já. Ona mě bohužel (nebo naštěstí?) nemilovala, a tak jsem pořád měl o čem snít a měl jsem svůj smysl života.
Expedice Istanbul, den druhý: Dal bych si jeden gyros prosím!
„Je to rebel!“ Ondra Kubát se rozhodl, že si bude zcela záměrně objednávat místo tradičního tureckého kebabu gyros. Padají sázky, jak dlouho bude trvat, než dostane přes tlamu. Začne s tím hned potom, co přetrpí ranní prohlídku Hagia Sofia. Zatímco většina členů naší desetičlenné skupinky zaklání hlavu a s pusou dokořán obdivuje stavbu, která byla až do jejího odsvěcení největší sakrální stavbou planety, Ondra někam zmizí a najdeme ho až po hodině kafrajícího, že si za peníze, které vrazil do vstupu, mohl dát pár piv někde v okolí.
Expedice Istanbul, den první: Ze srdce Evropy až do brány Orientu!
Už vím, jak je člověku, který drží dietu, když jde kolem cukrárny! Byla jsem totiž v Istanbulu, v tom městě, které proslulo kvalitním oblečením za trapně nízké ceny, a zběžně nakoukla jen do pár krámků. Byla jsem totiž jediná holka v desetičlenný skupině. A přesvědčte sporťáky tělem i duší, že pět minut v obchodě, kde nedohlídnete na druhý konec, je zoufale málo!
Jak jsem nedostal k narozeninám žádný dárek
Následující blog bych chtěl věnovat svému parťákovi Mishovi k narozeninám. Bude mu totíž třicet. Jsem mu vděčný za mnohé, přesto mu ale nedám k narozkám žádný dárek.
Vysoká škola? Určitě ano!
V poslední době jsem vedl v eSports.cz několik debat s redaktory na téma vysoká škola. Řada lidí podléhá dojmu, že vysoká škola je k ničemu a že nejlepší školou ze všech je praxe. Chtěl bych varovat před touto interpretací. Vysoká škola je strašně důležitá věc. Tenhle článek píšu pro všechny letošní maturanty, kteří chtějí do práce a myslí si, že se už všechno naučili na střední škole.
Pro zasvěcené…
Blíží se konec roku a všude se rekapituluje… Čím dál častěji se mi vybavuje stejné období, jenže toho loňského roku. A na rovinu přiznávám, že strašně závidím klukům v Kanadě mistrovství i Karlovarákům Spengler Cup. Protože zjišťuji, že mi to hokejové šílenství strašně chybí. Mám pocit, že se zblázním. Z té prázdnoty. Protože když člověk, i když třeba jen momentálně, není obklopen stejně “postiženými” přáteli, zjistí, jak strašně moc mu chybí. Proto bych Vám všem, chtěla poděkovat. Protože všichni žijeme jen jednou, i když jsme se někteří narodili podruhé…