blog.onlajny.cz

Čo vám k tomu poviem? Kdybych měl být stručný, řekl bych snad, že to byla super akce a další vynikající zkušenost. To však nemohu, protože do blogu musí člověk vyždímat vše, co v něm je a o všem se rozepsat tak, jako by snad sepisoval velké filosofické dílo. Budeme tedy postupovat po částech, pro milovníky latiny „per partes“.

Osud rozhodl, že moje vrcholné zážitky sezóny 2013/14 proběhnou na Moravě. Extraligovému Hradci přišel do cesty ve čtvrtfinále play-off Zlín, kde jsem potom shodou okolností oslavil i mistrovský titul s našimi mladšími dorostenci. To hlavní ale čekalo vzápětí. České hokejistky se v Přerově měly porvat o zlato na mistrovství druhé světové skupiny.

Když jsem před půl rokem začínal v karlovarské redakci s onlajny ze staršího dorostu, ani ve snu by mě nenapadlo, že se hned na jaře zúčastním mezinárodní akce. Když mi přišla zpráva od Davida Schlegela, právě jsem seděl ve škole a jako vždy se pilně věnoval všem možným věcem, jen ne výkladu. Ihned jsem se začal chlubit spolužákům, avšak ti pro mé emoce neměli žádné pochopení. Doma to také nevypadalo s mým odjezdem nejlépe, zkrátka „nějaký“ ženský hokej nebyl pro nikoho dosti atraktivní.

Bylo 21.března, když se mi dostalo nabídky zúčastnit se jako redaktor Mistrovství světa žen divize I.A v Přerově. Nabídku jsem samozřejmě s radostí přijal a byl jsem plný očekávání, ale trochu i obav. Být v šestnácti letech součástí redakčního týmu na Mistrovství světa pro mě byla celkem výzva, na druhou stranu jsem měl trochu strach, abych nevyhořel. Koneckonců u esports jsem tou dobou pracoval asi čtyři měsíce a ženský hokej jsem do té doby snad neviděl ani v televizi.

Zhruba na podzim loňského roku mě oslovil David s tím, jestli bych jel na nějakou akci v roce 2014. S radostí jsem souhlasil, aniž bych přemýšlel nad tím, kam, jak, kdy a tak něco. Začátkem letošního roku pak byly zveřejněny nominace a já se našel u akce s názvem „MS v ledním hokeji žen 2014, I. divize, Přerov“. Zůstal jsem jak zkoprnělý, neboť nejen, že jsem nikdy ženský hokej „live“ neviděl, ale ani jsem pořádně netušil, kde vlastně Přerov leží (od dětství si to pletu se slovenským Prešovem).