Ericsson Globe Aréna – cíl další zahraniční cesty redakce eSports. Den cesty, 1 400 km na sever v autě “zdarma”. Žádné pohodlí nového Boeningu za pár haléřů, nýbrž zdlouhavá a ničivá cesta v napůl rozpadlé servisní Fabii. Dobrodružný výlet zaručen.
Do Ruska jsem se na rozdíl od Davida a Tadeáše vydal poprvé. Našim hlavním cílem byl Omsk, tři dny jsme však strávili v Moskvě. Táda s Ádou byli mými průvodci a zároveň vzpomínali na mistrovství světa, které se v Rusku konalo v roce 2007.
Hokej včera teda nic moc. Spíš nic, než moc. A když už není hokej, jsme rádi, že nám do tiskáče přinesli aspoň hokejíček. Potom, co jsem porazil v základní skupině Ádu 3:1 a Adama sice jen v přípravě, ale zato několikrát a s vysokým rozdílem, prohlašuju se nejlepším hráčem české výpravy. Na lepší než dělené třetí místo v turnaji novinářů to ale bohužel nestačí.
Trvalo to dlouho, ale konečně jsem objevil objektivní výhodu života v Minsku od Prahy. Metro, které u nás vyjíždí naposledy o půlnoci, tady jezdí až do půl druhé. Je to podstatný rozdíl, když si vzpomenu, kolikrát jsem musel v centru Prahy zevlovat až do ranních hodin nebo trpěl na cestě nočními tramvajemi.
Pamatujete na minulé zápisky? Psal jsem o technických obtížích, které provázejí práci kameramana a střihače. Detaily, které mi dosud vadily, jsou oproti současné situaci hadr. “Kamera kaput,” postěžoval jsem si vedoucímu tiskového oddělení. Místo projevů lítosti se ozvalo: “Can I help you?”
Náš pobyt v Bělorusku se pomalu láme do své druhé poloviny a je čas se zamyslet, co nám zatím cesta do Minsku přinesla. Bylo toho docela dost a byly to vesměs pozitivní zážitky.
