Přesně tato slova slyšíte v Kanadě nejčastěji. Tenhle národ mě dostává. Líbí se mi tady moc. Nic není na obtíž, všechno je v pohodě. Lidé se tu respektují. A to bez rozdílu. Člověk z České republiky až občas udiveně kroutí hlavou.
Zdravím vás z hlavního města kolébky hokeje! Ano, již dnes začíná juniorské mistrovství světa, které hostí kanadská Ottawa. Ta je na šampionát řádně připravena, povedlo se i počasí: mrzne tu a všude tu je spousta sněhu.
Včera jsme dokončili naši moskevskou novinářskou misi. Dnes zřejmě dokončíme tu blogerskou. Teda pokud ještě něco nezažijeme zítra při odletu zpět do vlasti. Dnes jsme si užívali volného dne. Po včerejší pracovní noci jsme ale vstali zase pozdě, navíc po Moskvě opravdu dlouho chodit nevydržíte. Teplota je tady pořád okolo minus sedmi. A když k tomu navíc fouká studený vítr, do zpěvu vám rozhodně není.
Máme za sebou další den, pro nás Čechy tak trochu neslavný. Na Rusy naši hokejisté prostě nestačili. Trenér Růžička sice na tiskové konferenci tvrdil, že jsme nehráli špatně, ale já myslím, že na sbornou tady na turnaji nikdo nemá. Domácí dnes hnal vpřed dav fanoušků, Chodynka byla téměř plná. Šajbu, šajbu, zní nám ještě teď v uších.
Pořád přemlouvám Kubu, aby taky na tento blog něco napsal. Nechce. No budu muset psát zase sám… Už jsme tady v Moskvě druhý den. Včera jsme byli na hokeji, dnes na Rudým náměstí. Navštívili jsme taky Český dům, kde jsme se pořádně najedli. Díky bohu. Žít bez spánku, jídla a vody moc dlouho nejde, nejhorší snad máme za sebou. Chtěli jsme dnes navštívit ještě nějaká místa, ale únava byla silnější. Takže se radši pořádně vyspíme.
Tak jsme konečně tady. V zemi Mrazíka, Dědy Mráze, vodky a t.A.T.u., jak říká Kuba. A v zemi, kde zítra již znamená včera, jak s oblibou zase já opakuji název Fučíkovy komunistické pohádky. Po dlouhé cestě jsme v Moskvě, dějišti hokejového Channel One Cupu 2008.
