blog.onlajny.cz

Tak jsem doma. Byl to skvělý výlet, hodně jsem si odpočinul, vyčistil hlavu a zapomněl na každodenní starosti. Hrozně moc jsem to potřeboval. Během mistrovství světa jsem si uvědomil spoustu věcí. Třeba jak úžasná věc je mít bazén v baráku nebo jak skvělý je den bez mobilního telefonu. Věřte nebo ne, často jsem ho nechával doma a vůbec si na něj na stadionu nevzpomněl.

Poslední den mistrovství je smutný i když váš tým získá zlato. Co pak teprve pro příznivce všech ostatních 15 zemí. V neděli v Quebecu to nebylo jiné. Zklamání z finálového zápasu ale nemohl cítit asi nikdo – už dlouho neviděl světový hokej takový nádherný zápas. A nakonec, těm Rusům to vítězství nešlo nepřát. Bláznivé skotačení Alexandra Ovečkina po zápase bylo ztělesnením sloganu, na který by neměl nikdo kolem hokeje zapomínat. “Ice hockey means fun – Hokej, to znamená zábava”

Probojovali jsme se do posledního dne a ode mě je to asi poslední příspěvek ze St. Foy. Blíží se druhá hodina ranní místního času a přesně nevím, o čem budu psát. V hlavě se mi honí několik témat, ale žádné pořádně nesouvisí s mistrovstvím. Snad někoho zaujmu, uvidíme.

O Kanaďanech a vůbec zámořských fanoušcích hokeje se říká, že neumí fandit, na hokeji hlučí jen když jim to napoví kostka nad ledem a vrcholem jejich umění je pokřik “Let’s go Canada”. V pátek jsem byl v Quebecu ale mile vyveden z tohoto předsudku. Jistě, nebylo to žádné lotyšské purpurové peklo ani červenobílé dánské chorály, ale když se z tribun neslo sborové “Olé, Canada, Olé”, připomínalo to spíše než severoamerický hokej fotbalové fanoušky v Mexiku.