Pro lidi s vášní pro hokej
Blog z Channel One Cupu 2019 Vladimír Vykoukal

Byl červenec roku 2019 a já jsem se připravoval na svůj druhý eSports sraz v životě. Jenže den před jeho začátkem jsem onemocněl a tak jsem musel zůstat doma. Celý večer, kdy se předávala ocenění a oznamovala nominace na zahraniční cesty, jsem strávil na mobilu a napjatě jsem čekal, jestli náhodou moje jméno nezaznělo při předávání. A zaznělo! Spoluredaktoři z redakce Bílých Tygrů mi oznámili, že jsem se v kategorii Nováček roku umístil na pátém místě a za odměnu jsem byl nominován na Channel One Cup do Moskvy.

Už od začátku jsem se na turnaj těšil, s přibývajícím časem se moje natěšenost ještě navyšovala. Těsně před odletem jsem se musel ještě nechat vyfotit, protože jsem neměl fotku s čistě bílým pozadím, které je při výletu do Ruska nutné. Nakonec se ale vše zvládlo a nastal den odletu.

Dopoledne 13. prosince jsem dorazil na letiště, kde jsem se setkal s celou skupinou. Kromě mě do Ruska jeli Marek Janoš, Janek Šimek, Adam Kodet, Tomáš Kohlmann a Lukáš Kratochvíl, s kterým jsme se potkali až v Moskvě. Měli jsme sice malé zpoždění, let ale jinak proběhl bez problémů. Na moskevském letišti jsme opět museli čekat, tentokrát na autobus, na hotel jsme se tak dostali až po deváté hodině večerní.

To nás však neodradilo od večerní procházky městem. Odložili jsme si věci a prakticky hned jsme šli opět ven. Vzhledem k tomu, že jsme naposled jedli v letadle, jsme jako první šli na večeři. Našli jsme malou restauraci, kterou jsme během našeho pobytu navštívili ještě několikrát. Objednávání sice nebylo úplně lehké, ani jedna ze servírek totiž neuměla ani slovo anglicky a milé taky zrovna nebyly, jídlo ale bylo dobré.

Poté jsme se vydali na prohlídku večerní Moskvy. Viděli jsme Rudé náměstí, chrám Vasila Blaženého nebo třeba obchodní dům Gum. Pak jsme zamířili do baru, kde jsme měli sraz s Lukášem Kratochvílem. S ním jsme si naplánovali plán na další dny, který měl začínat brzkým sobotním probuzením a návštěvou Lomonosovy univerzity.

Jenže plán vzal na své. Vzhledem k tomu, že jsme se v noci na hotel vrátili o trochu později, než jsme očekávali, jsme spali až do 11 a většina z nás tak nestihla ani zápas Finska se Švédskem. To nás ale nemuselo tolik mrzet, protože následné utkání Česka s domácím Ruskem nabídlo opravdu skvělou podívanou. Sbornou hnala k vítězství plná hala a ruští fanoušci se nakonec výhry dočkali, jejich tým vyhrál 4:3 po samostatných nájezdech. Já jsem z toho zápasu psal onlajn, nikdy předtím jsem žádný zápas české reprezentace nepsal, takže jsem byl trochu nervózní, nakonec si ale myslím, že jsem to zvládl celkem dobře.

Po utkání jsme si dali věci na hotel a zamířili jsme na tradici každé návštěvy Ruska s eSports - sushi. Já ale sushi nemám moc rád, stejně jako další dva členové naší výpravy. Nakonec to tedy dopadlo tak, že si sushi dali jen Lukáš, Marek a Tomáš a my ostatní jsme měli maso.

Poslední den dopoledne jsme opět šli do města, abychom si centrum Moskvy prohlédli i ve dne. Pak už nás čekal vrchol neděle, utkání Česka proti Švédsku. Atmosféra sice ani zdaleka nebyla taková jako proti Rusku, k vidění byl ale opět skvělý hokej, Češi však bohužel opět prohráli a na turnaji nakonec skončili poslední, i když rozhodně nepředvedli špatný výkon.

Hned po konci utkání jsme spěchali na autobus, který jsme já s Adamem skoro nestihli, nakonec jsme ale vše zvládli a vyrazili jsme na letišti. Tam jsme ještě dodělali všechnu zbylou práci a nasedli jsme do letadla. Zpátky jsme letěli s celým národním týmem, což byl pro mě také velký zážitek. Na palubě jsem ještě stihl udělat rozhovor s Tomášem Filippim na web Bílých Tygrů. Všechnu zadanou práci jsem tak nakonec splnil, i když to tak dlouho nevypadalo.

Na závěr nezbývá poděkovat Davidovi Schlegelovi a celé firmě eSports za poskytnutí šance se turnaje zúčastnit a celé mé skupině za skvělé tři dny. Děkuji!

Starší články:
Colisee Pepsi
hokejová radost
Milan Huppert

Za prací do Švédska

Probíhal klasický čtvrteční lednový večer, zkouškové na vysoké škole v plném proudu, myšlenky plné učení. V tom mi mobil oznámil novou zprávu, a když jsem si ji přečetl, zůstal jsem chvíli zírat s otevřenou pusou. Vedením eSports jsem byl vybrán na Švédské hokejové hry. Občas jsem si představoval, jaké by asi bylo vyzkoušet si práci novináře v zahraničí, účastnit se podobné akce. A nyní se mi to mělo vyplnit, a to jen po necelých dvou letech působení u onlajnů.

Chvilku úžasu vystřídala vlna radosti, ale zároveň i strachu. Hraje se ve Švédsku, to znamená, že poletíme. Několikrát se mi hlavou prohnala myšlenka, že letadlem nepoletím, je to nebezpečné, co když se něco stane. Avšak zahodit kvůli tomu jedinečnou příležitost? Řekl jsem si, že strach překonám, taková velká šance se přece nenaskýtá každý den.

Jak se událost blížila, stres se zvyšoval. Balení na poslední chvíli, jízda do Prahy, najít cestu na letiště, najít správný Terminál. U tabule s lety byl sraz s ostatními účastníky výpravy. Po vzájemném shledání nervozita opadla, už jsem věděl, že v tom nejsem sám.

Můj vůbec první let proběhl v poklidu, můj strach nebyl oprávněný. Po přistání došlo ke shledání s Lukášem a Adamem, kteří nás po celou dobu konání her měli na starosti. Unavení po náročné cestě jsme krátce po příchodu na pokoj zalehli, abychom měli dost sil na první hrací den.

Čtvrtek, to byl den, kdy to všechno začalo. Do této doby jsem vídal reprezentaci většinou v televizi, ale ve Stockholmu jsme s nimi byli dá se říci v neustálém kontaktu. Sledování tréninků za plexisklem, rozhovory po rozbruslení, zápasech. To bylo něco, o čem se mi doposud jen snilo.

Pobyt ve Švédsku mi dal hrozně moc. Vidět, jak pracují novináři, moderátoři nejen v přímém přenosu, ale jak probíhají chvilky před rozhovorem a krátce po něm, jak rychle sepisují články, aby právě oni to měli pro svůj web co nejrychleji nachystané. Hodně mi pomohli i moji zkušenější kolegové. Jedna z našich prací byla stříhání videí, s čímž jsem neměl moc zkušeností, ale díky kolegům, kamarádům, jsem měl možnost do toho nahlédnout a přiučit se.

Největším zážitkem pro mě bylo komentování zápasu Česka s Ruskem. S ostatními jsme si rovnoměrně rozložili onlajny a já si vybral zrovna utkání se sbornou. Často utkání ze stadiónu nepíšu, spíše se jedná o přenosy z teplého pohodlí domova. Vyrovnání vteřinu před koncem a následné vítězství po nájezdech, stěží bych hledal onlajn, který bych kdy psal s větší radostí.

Dlouho moje radost z výhry však trvat nemohla, neboť krátce po skončení zápasu jsem se vydali směr letiště, abychom stihli zpáteční let do Prahy. Tentokráte byl let společný s hokejisty, což s sebou přineslo mnoho výhod. Kdo by nechtěl dostat večeři zdarma? Chvilkami panovaly obavy kvůli silnému větu blížícímu se ze západu, ten naštěstí ještě nepřišel v plné síle, a tak jsme mohli vzletět bez obav.

Unavený, ale plný zážitků jsem dorazil v pondělí něco málo po půlnoci domů. Jsem ohromně vděčný eSports za poskytnutí šance se na tuto akci podívat, a doufám, že jsem jejich důvěru nejen já, ale my všichni čtyři vyslanci nezklamali, své povinnosti jsme se snažili plnit ze všech sil.

Martin Vavruša

Labyrint Globenu a ráj hokeje

S T O C K H O L M – (od našeho zpravodaje) Byla to dlouhá cesta. Na začátku všeho vlastně bylo to, že jdete do hokejové redakce, protože nabízí přivýdělek tím, že spojí dvě vaše životní vášně. Hokej a psaní. Záhy ale zjistíte, že je tady obrovská firma eSports, která zaštiťuje bezpočet redakcí, koná pro své redaktory pravidelné srazy a na těch srazech vyhlašuje koho pošle na nejzajímavější zahraniční sportovní události. A pak jednou uslyšíte svoje jméno…

Když na sraze poprvé zaznělo „Švédské hokejové hry, Martin Vavruša, HC Olomouc“, úplně jsem přestal vnímat okolí, hlavou mi zněla jenom tahleta slova, a tak mi i úplně uniklo s kým, tam vlastně pojedu. Snažil jsem se pak ještě chvíli rozpomenout, jestli jsem něco nezaslechl, ale nakonec jsem to vzdal s tím, že nejpozději na letišti se to stejně dozvím, a do té doby to moc roli nehraje.

Na pocity před samotnou cestou do Švédska si už nevzpomenu. Klasicky ale nesměl chybět strach, že jsem si něco zapomněl a přijdu na to až cestou. Nebo se zkrátka něco pokazí. Ale nakonec dobré. Cesta samotná pak byla v podstatě jako každá jiná, člověk ji chce mít rychle za sebou. Ale když se sejde dobrá parta lidí, a to my měli, tak to uteče rychleji. A najednou jste ve Švédsku. Nejdřív prostě cizinci, kteří tam nepatří, pak ten pocit začne slábnout a slábnout až ho ignorujete a začnete si uvědomovat: Jsem ve Švédsku. Děje se to.

Děje se to ale jenom čtyři dny. A uteče to jako voda. Druhý den po příletu nejprve „jen“ trénink a rozkoukat se v hale a mezi všemi těmi redaktory, co se tam sjeli ze čtyř zemí. Trefit k press centru bylo náročné, ale trefit z Ericsson Globe arény ven, tak to už byl nadlidský výkon. Napoprvé nám naštěstí poradili zkušenější redaktoři, napodruhé už jsme se ale raději snažili si cestu zapamatovat.

Pak přijde konečně večer a vy z výšky hledíte na kluziště, kde se dvacítka vybraných českých hráčů řadí na modrou čáru a spolu s vámi poslouchá tóny české hymny. A tam daleko od domova je to úplně jiné. Opravdový zážitek.

První chvíle u onlajnu byly ještě trochu nervózní, přece jen: čte je zřejmě více lidí, než když píšete „jen“ utkání domácí soutěže. Uběhnou ale sotva tři minuty a všechny takové úvahy vás opustí a píšete a píšete, prožíváte ten zápas na ledě a dál ho posíláte fanouškům. Dostaví se prostě onlinová ráže a najednou ani ta švédská jména nejsou komplikací. A rázem je po hokeji a vy se spokojeně opřete v sedačce a oddechnete si. A je to. Splněný sen.

Po zápase ještě rychle sestříhat ohlasy a jede se domů. V pátek je jen trénink, kde se vlastně vezmou jen další rozhovory a sestříhají se. Šup šup a je to. Takže večer si můžete zajít třeba i na sushi. Prý eSporťácká tradice, takže i když jsme zpočátku opatrní, jdeme do toho a čekáme co přijde. Když před nás pak položili čínské hůlky, změnila se opatrnost v jistotu, že večer budeme o hladu, protože s tím jíst neumíme. Díkybohu, Lukáš ano, takže nám ukázal, jak na to, a nakonec jsme se najedli vcelku dobře.

V sobotu se mělo hrát s Finy už krátce po poledni, takže jsme se jen nasnídali a jelo se do Globenu. Rychle všechno nachystat a další zápas je tady! Skvělá věc na tom, že jsme tam byli čtyři redaktoři byla ta, že jsme si to mohli prostřídat a vyzkoušet si, co šlo. Onlajny, online zápis o utkání i ohlasy. Na rozdíl od Švédska jsme navíc proti Finsku už i zvítězili, takže k pocitu z dobře odvedené práce se přidal i pocit vítězství. No a když se sestříhají videa, tak to tak akorát vyjde, že začne utkání Rusko – Švédsko, a byl by rozhodně hřích toho nevyužít a nejít se podívat.

Neděle má dost podobné schéma jako sobota, až na to, že do arény se už musí s kufry, protože hodinu po skončení utkání odjíždí autobus na letiště. Tedy, hodinu pokud by skončilo v 60 minutách, ale právě ten den se prodlužovalo. Ale to se nakonec změnilo ve výhodu. Ten den jsem měl na starost ohlasy, takže když český tým prohrával tři minuty před koncem 2:3, seběhl jsem níž nachystat se, abych mohl být v cuku letu v mix zóně a dělat rozhovory, a náhoda tomu chtěla, že jsem se přemístil za hlouček českých fanoušků. Když pak vteřinu a půl před koncem Košťálek vyrovnal na 3:3, nešlo odolat a nepřidat se k nadšenému výkřiku.

Pak přišly nájezdy a výhra Česka, takže i ohlasy nakonec byly veselé. Po jejich skončení už jen rychle popadnout věci, vyzvednout kufr a hurá do autobusu a na letiště. Zpátky jsme dorazili v pořádku, den předtím, než se do Česka přihnala bouře Sabine, a plní zážitků a nových zkušeností, na které dozajista nikdo z nás hned tak nezapomene.

Denisa Józsová

Mistrovství světa v hokeji: Jeden z největších zážitků v životě

Byl loňský červenec, když mi na potáborové večeři zazvonil telefon. Volal mi Adam Pavlíček (kamarád a kolega z Motoru), který mi oznámil mou nominaci na hokejové mistrovství světa příštího roku, které se konalo v Bratislavě. Nominace se týkala nečeské skupiny, takže mé kroky vedly do Košic. Přesto to byla teprve předběžná nominace, která vám udělá obrovskou radost, ale ještě není úplně stoprocentní. [Více »]

Milan Sochor

Žijeme len raz, práve tu a práve teraz

Každou hodinu, minutu i sekundu jsem si na Slovensku ohromně užíval. Pro kluka, který je už čtyři sezony zvyklý na bitvy svého Havlíčkova Brodu s Řisuty, David Servisem nebo Orlovou, je i šlágr Dánsko – Francie neuvěřitelným hokejovým svátkem. Šampionát navíc přinášel momenty, kdy se mi ježil každičký chlup na těle. [Více »]

- Košice 2019: narychlo, ale zážitek jak hrom (25.07.2019)
- Výhra českého týmu po pětadvaceti letech aneb je to o zážitcích (21.06.2019)
- Stockholmská cesta za výhrou a zážitky aneb „tož jsme byli ve Švédsku“ (21.06.2019)
- Tož jsme byli ve Stockholmu (21.06.2019)
- Finská Karjala? Zážitek na jedničku (04.03.2019)
- Karjala Cup: Jako blesk z čistého nebe (04.03.2019)
- Kanadská výzva bez českého úspěchu (20.02.2019)
- Zklamání české dvacítky a Jack Hughes. Na druhé straně planety za životními zážitky (20.01.2019)
- Moje dětská traumata (29.12.2018)
- Áda bez salámů, Pelda bez prstů aneb Cesta do Edmontonu (13.10.2018)