Opava je město inline bruslení zaslíbené. Ovšem zatímco většina Opavanů propadla inline bruslím ve volném čase a o víkendech a odpoledních se prohání po městských sadech i jinde jen tak, pro opavské hokejisty představují kolečkové brusle pracovní nástroj. Vyrábí si za nich totiž fyzickou kondici pro nový ligový ročník. A o tom, že se nejedná o žádný rodinný výlet, ale pořádnou zabíračku, jsem se mohl přesvědčit i já.
Tak jsem doma. Byl to skvělý výlet, hodně jsem si odpočinul, vyčistil hlavu a zapomněl na každodenní starosti. Hrozně moc jsem to potřeboval. Během mistrovství světa jsem si uvědomil spoustu věcí. Třeba jak úžasná věc je mít bazén v baráku nebo jak skvělý je den bez mobilního telefonu. Věřte nebo ne, často jsem ho nechával doma a vůbec si na něj na stadionu nevzpomněl.
Poslední den mistrovství je smutný i když váš tým získá zlato. Co pak teprve pro příznivce všech ostatních 15 zemí. V neděli v Quebecu to nebylo jiné. Zklamání z finálového zápasu ale nemohl cítit asi nikdo – už dlouho neviděl světový hokej takový nádherný zápas. A nakonec, těm Rusům to vítězství nešlo nepřát. Bláznivé skotačení Alexandra Ovečkina po zápase bylo ztělesnením sloganu, na který by neměl nikdo kolem hokeje zapomínat. “Ice hockey means fun – Hokej, to znamená zábava”
Probojovali jsme se do posledního dne a ode mě je to asi poslední příspěvek ze St. Foy. Blíží se druhá hodina ranní místního času a přesně nevím, o čem budu psát. V hlavě se mi honí několik témat, ale žádné pořádně nesouvisí s mistrovstvím. Snad někoho zaujmu, uvidíme.
O Kanaďanech a vůbec zámořských fanoušcích hokeje se říká, že neumí fandit, na hokeji hlučí jen když jim to napoví kostka nad ledem a vrcholem jejich umění je pokřik “Let’s go Canada”. V pátek jsem byl v Quebecu ale mile vyveden z tohoto předsudku. Jistě, nebylo to žádné lotyšské purpurové peklo ani červenobílé dánské chorály, ale když se z tribun neslo sborové “Olé, Canada, Olé”, připomínalo to spíše než severoamerický hokej fotbalové fanoušky v Mexiku.
Svatá Anna je patronkou celého Quebecu. Svatá Anna je také světicí, která dala jméno kaňonu na stejnojmenné řece, půl hodiny jízdy na východ od města. V něm doposud klidná řeka překonává mezi skalami téměř osmdesátimetrový schod k moři a kapky její vody, vydatně podporované sluncem, vyrábí mezi okolními skalami jednu duhu za druhou. Nevím, jestli je Svatá Anna patronkou duhy, ale klidně bych tomu věřil.
