Pár hodin po vrcholném hokejovém zážitku dosavadního průběhu mistrovství vystřídali český a ruský tým Italové s Dány. Ochozy se trochu vylidnily, mezi mantinely to po pár minutách vypadá na bohatou hostinu v dánském podání. Hlavním chodem jsou makaróny s azurovou omáčkou. Moc hokejové kvality ale k vidění není.
Seveřanům rozhodně nelze upřít zarputilost a najde se i pár hráčů, kterým nedělá problém rychlá kombinace. Zástupci nejjižnější hokejové země Evropy zase vynikají nadšením pro boj. Náročnější fanoušek z tradičních hokejových krajů ale raději sbírá síly v pohodlí hotelových pokojů.
Přesto se aréna baví. A to skvěle. Do Kanady totiž dorazila až nečekaně početná skupina dánských fanoušků, tu a tam zahlédnete i trochu modré barvy. Na zádech svých dresů jim sice místo jmen Cirone nebo Chitarroni svítí Inzaghi s Buffonem, ale to vůbec nevadí.
Dánové povzbuzení vysokým vedením fandí ve výborně organizovaném kotli jako o život, roztroušení Italové jen zádumčivě čekají na ojedinělý útok svého týmu. Až pak se v nich rozhoří jižanský oheň.
Ale proč jsem s tím začal. Při našem prvním utkání právě s Dány jsem si říkal, jestli mají zápasy s hokejovými trpaslíky nějaký smysl. České hvězdy jen laxně kroužily kolem severských bojovníků s cílem nepřijít zbytečně k nějakému šrámu. A přestože soupeř dvakrát kousnul, o vítězi nemohlo být pochyb. A podobný průběh měly i další duely hokejových velikánů s neškodnou drobotinou.
Nebylo by proto lepší hrát mistrovství jen s dvanácti nebo dokonce deseti účastníky? Možná ano. Světový šampionát by přišel ve své úvodní fázi o řadu nudných soubojů. Jenže pozor, tahle mince má i svou druhou stranu. A vše si uvědomíte třeba při sledování oněch mnohdy až fanatických dánských příznivců. Ještě větší podporu mají v posledních letech naprosto se trápící Lotyši.
Pro zachování vysokého počtu účastníků elitní skupiny mistrovství světa hovoří i politika IIHF, která chce z hokeje udělat skutečně světový sport. Účast i relativně neúspěšných zemí v soubojích s těmi nejlepšími posunuje hranice vyspělého hokejového světa stále dál.
Kdo by také před pár lety řekl, že se v Kanadě bude stát půlhodinová fronta na podpis francouzského brankáře Hueta, slovinský útočník Kopitar bude v kanadském bodování základní části NHL daleko před nejlepším Čechem a Rakušan Vanek bude patřit mezi nejlepší kanonýry současnosti. Šampionát prostě otevírá dveře do velkého světa spoustě skvělých talentů i z míst, které by za hokeji nakloněná označil jen málokdo.
A nechme se překvapit, třeba některý z otlounkánků brzy vstoupí do ligy výjimečných. Nebo alespoň jednou pokoří velkého učitele. Třeba tak, jako se to v Salt Lake City podařilo Bělorusům se Švédskem. Včera to málem bezejmenní hoši v červenozelené kombinaci dokázali znovu. A tentokrát to rozhodně nebylo díky nějaké fatální chybě soupeře, ale jen a pouze zásluhou výborného výkonu. A až dorazí do Qeubeku bratři Kosticynové, mohou se dít velké věci. Ty dvě běloruské slečny, které jsme včera viděli málem brečet radostí, když Montreal vypadl ze Stanley Cupu, pro to určitě v hledišti udělají maximum.
