Po šesti odehraných dnech skončila v Regině základní skupina juniorského MS a naše výprava se přesunula přesně na Nový rok do Saskatoonu. Ještě před tím jsme však v Regině prožili několik zážitků, které stojí za zmínku. Už v úvodu turnaje jsme se seznámili s Chelsou, ženou, která hrála dva roky hokej v pražské Slavii. Českou republiku dobře zná a dokonce trošku umí česky.
Ve středu jsme se s ní domluvili, že zajdeme do našeho oblíbeného sport baru Press Box. Ne že bychom ten sport bar tak žrali, ale Press Box leží jen asi pět minut od našeho hotelu. I těch pět minut však v té zimě stačí. Brrr.
K Chelse se nakonec přidala ještě její druhá slávistická kamarádka Ariel a také Martin Merk, který na šampionátu pracuje pro IIHF.com. Večer to byl bezvadný. Objednali jsme si kuřecí křidýlka, které ten den byly v akci. Já si je dal bohužel s tak pálivou omáčkou (suicide), že jsem je nedojedl. Jen tak na vysvětlenou – ostré věci mám rád, opravdu. Jím pizzu s feferonkama a gyros s chilli. Ale takhle ostrou omáčku jsem ještě nejedl. Každý kuřecí křidýlko jsem musel zapít půllitrem piva, abych přežil a oheň uhasil.
Alkoholové opojení tak na sebe nenechalo dlouho čekat. Ale neflákal se ani áda, který, jak jistě víte, nepotřebuje moc. V náladě byl hned po pár doušcích 🙂 Tomáš byl pomalejší, ale brzy nás taky dohnal. Srab si totiž nedal vůbec pálivý křidýlka 🙂
Chelsa nepila, protože řídila. Mohla jen jedno pivo. Ariel do sebe lila jakýsi černý mok, Mark se hodně šetřil. Působil jaksi intelektuálně. Pak tam byli ještě dva samozvaní Kanaďani. Ti teda pili hodně, ale rozhodně ne tak jako my. Kanaďané nejsou žádní Dánové.
Večer to byl bezvadný. Korunovali jsme ho pozvánkou Chelsy, Ariel a Marka k nám na pokoj. Všem jsme nalili slivovicu a připili si na zdraví. Samozřejmě v češtině. Byl to takový předčasný Silvestr. O den později jsme totiž vůbec nestíhali.
Jednatřicátého prosince hráli naši s Rusákama, ale zase prohráli. No hrůza, co vám mám povídat. Přitom jsme byli lepší, ale Bobkov si z nás na bobek rozhodně nesedl. To si spíš sedli naši útočníci před ním. Na hotelový pokoj jsme došli zhruba v deset hodin místního času a při našem pracovním vytížení jsme málem propásli půlnoc. Tomáš s ádou to však hlídali, jsou to tradicionalisté (narozdíl ode mě), takže jsme si nalili slivovice alespoň na dno (protože nám bylo blbě ještě z předchozího dne) a připili si. Žádnej ohňostroj jsme neviděli, Kanaďani to neprožívají, alespoň ne v Regině.
Šli jsme spát, protože nás druhý den čekalo vstávání už v sedm ráno (!!!) a přesun do asi 300 km vzdáleného Saskatoonu. Pro cestu jsme využili media busu, který za padesát dolarů na osobu pořadatelé připravili. Já tedy navrhoval jiný způsob dopravy. Složitější, nicméně levnější. Pohodlí však v našem minihlasování zvítězilo. Autobus pro nás přijel až přímo k hotelu a odvezl nás do Saskatoonu přímo přede dveře našeho Bed and Breakfast.
Začátek naší cesty však byl poněkud nešťastný. Autobus měl podle dohody přijet někdy po půl deváté ráno, nicméně už v osm byl u nás. Samozřejmě si dokážete představit, jaký zmatek nastal. David propadl panice, začal balit všechny věci, které se mu dostali pod ruku, takže do teď hledáme všechno možné po kufrech ostatních. Do toho nám ještě blblo ftp, takže jsme nestíhali nahrávat videa pro Českou televizi. No hrůza. Naštěstí je to za námi.
Po dvou a půl hodinové cestě širou prérií (fakt tady není nic, jen pole a na nich sníh) jsme dorazili do Saskatoonu. Z cesty mám jediný zážitek – jakmile vyšlo slunce nad obzor, začalo se kouřit z asfaltové silnice. To jsem ještě nezažil.
Hned na úvod je třeba říct, že Saskatoon není taková díra jako Regina. Město je daleko větší, a dokonce v něm něco je. Oficiální hotel hráčů a novinářů máme poměrně blízko, což je výhoda. Tu jsme využili hned dnes, když jsme šli natáčet rozhovor s trenérem Slovenska.
Ovšem co mě velmi překvapilo, je naše nové ubytování. Bydlíme v Bed and Breakfast. Jedná se o rodinný domek uprostřed sídliště takovýchto domků. Trvale tu bydlí jedna starší paní, paní domácí. Má tady kapacitu pro šest lidí. K dispozici máme její kuchyni, obývák, koupelnu. Vše vybaveno. A spíme v samostatném pokoji se třemi lůžky. No prostě luxus. Dobrá volba při hledání ubytování. Ráno nám ta milá paní připraví snídaní a vyrazíme na hokej do Credit Union Centra. Celkem se těším, chodí tam hodně lidí, bude to něco jiného než v malé Regině.
Ode mě je to zatím vše, další blog prý napíše Tomáš. Ještě žádnej nenapsal. On pořád slibuje, ale skutek utek 🙂
Tady přidávám ještě nějaké fotky – jen tak, abyste viděli, jak se tady máme…
My všichni.
Ariel, Ondra, Chelsa a Tomáš – u nás na dvojlůžku 🙂
