Naprosto jistě vím, že Kanada je světovou jedničkou minimálně ve čtyřech sportovních odvětvích. V curlingu, kanadském fotbalu, který obyvatelé za javorovou hrází vytvořili jako konkurenci nafoukaným Američanům, hře pro frustrované hokejisty – ringette (finská konkurence však nebezpečně dotírá) a pak samozřejmě v samotném ledním hokeji. A jak se taková statistika měří? Úspěchy na mezinárodních turnajích, počty zaregistrovaných hráčů a potom hlavně zájmem fanoušků, kteří při mé zaoceánské návštěvě jasně potvrdili kanadskou nadvládu v těchto disciplínách.

…protože při nich vždycky tečou slzy, lidé si loučí a už nikdy se nevrátí to, co bylo. Život jde ovšem dál, a tak je třeba hodnotit, poučovat se z chyb a radovat se z maličkostí. Čtrnáct dní v Kanadě uteklo jako voda, některé věci předčily mé očekávání, jiné mě trochu zklamaly. Celkově však byly ony dva týdny ve společnosti Tomáše a Davida skvělou zkušeností a parádním zážitkem.

Když jsme s Mishou vybírali nominaci na mistrovství světa dvacítek v Kanadě, řešili jsme jedinou věc. Jestli umí Ondra Kubát dost anglicky na to, aby mohl být součástí naší výpravy. Ondra má excelentní schopnost cokoliv organizovat, na druhou stranu, když nerozumí otázce, tak mlčí. Hlavním cílem – a netvrdím, že v tom nebyl kousek škodolibosti – bylo Ondrovi ukázat, že angličtina je opravdu hodně důležitá věc a že se bez ní žije daleko hůře než s ní. Nakonec jsme z něj právě proto udělali šéfa výpravy a rozhodli jsme se jeho znalosti angličtiny pořádně prověřit. Lidé mohou celkem bezbolestně žít, aniž by uměli číst a psát, ale mají to v životě o poznání těžší, za pár let to bude podobné s angličtinou.

S naší kamerou jsme v Regině a Saskatoonu pochopitelně zachytili několik vtipných či zajímavých momentů. Podělíme se o ně s vámi v krátkém pětiminutovém sestřihu. Všimnout si tak můžete například toho, jak útočník Jan Káňa netuší, proti komu hrál, nebo jaké trable nám (respektive zpovídaným) připravilo světlo kamery. Zabrousíme také na tribuny, kde můžete nasát atmosféru utkání Česko – Slovensko (důležitý souboj o sedmé místo :-)) a také finále mezi domácí Kanadou a Spojenými státy. Příjemnou podívanou!

Ubytování. To je na všech mistrovstvích světa kapitola sama pro sebe. Na bydlení se šetří jak to nejvíce jde. Důvod je jasný – v hostelech se pouze přespává, tak proč platit peníze za zbytečný luxus. Nejinak tomu bylo i na letošním juniorském šampionátu v Regině a Saskatoonu. I když vlastně šlo o specifickou situaci, která si zaslouží blogově zvěčnit.

Když si vzpomenu na poslední hokejové mládežnické šampionáty, kterých jsem se v cizině zúčastnil, většinou to byla dřina, pot a přemáhání spánku. Prakticky vždycky to končilo tak, že mí kolegové šli spát a já dřel do pozdních nočních, často až brzkých ranních hodin. Věděl jsem, že prostě spát jít nemůžu, protože kdybych usnul, přijdeme o pracně budovanou reputaci ve všech respektovaných médiích, se kterými spolupracujeme. Podotýkám, že média, pro která pracujeme, jsme si vybrali sami a vybrali jsme si je ne podle toho, kolik peněz nám daná spolupráce vynese, ale podle toho, jakým přínosem bude spolupráce mít pro zúčastněné kolegy a koneckonců i pro mě. Prestiž daného média zohledníte v životopisech, ale daleko důležitější je styl práce.