Nikdy mě nenapadlo, že zrovna ve Francii půjdu někdy na hokej, ještě k tomu na ženský hokej a nakonec tam budu chodit celý týden. Jenže to dopadlo tak, že jsem byl na zimáku každý den a navíc jsem se tam celkem těšil.
V sobotu, kdy přijel Áda za námi do Drážďan, jsme s Ondrou Kalátem měli první volnější den na mistrovství světa osmnáctek. Češi měli za sebou dva zápasy a my jsme ten den mohli „odpočívat“. Vyzvedl jsem tedy Davida na nádraží a jsme si dali před Burger Kingem. Ve stanovený čas jsem tedy dojel na místo, jenže Šlégi nikde. Po chvilce jsem mu zavolal, kde se zrovna nachází a on mi pověděl na nějaké tramvaji a že se ptal snad deseti lidí a nikdo neví, kde je Burger King, že ho posílají přes Prager Strasse do Mekáče. Holt bez řeči ani ránu.
Před mistrovstvím světa osmnáctiletých jsme s Ádou zamluvili v Německu dva hotely. Jeden bez snídaně, ale s internetem v Drážďanech, druhý naopak s ranním gáblíkem, ale s totální mrtvou zónou v Crimmitschau. Na nás s Ondrou Kalátem připadl útulný pokoj v saské metropoli s dost typickým německým názvem Adler. Místo Ády, který dorazil později, se na turnaj vydal Míša Slavík a jeho „partnerkou“ v Crimmitschau se stala Dominika Handzušová, jenž měla na starosti zpravodajství slovenských hráčů. Hlavně teda TV.
Jelikož si David letos na MS osmnáctiletých do Drážďan (opět budu
mluvit jen za redaktory v drážďanské skupině, ve které hrál český tým)
nepozval žádné mladíky (snad Petra Schultze neurazím, že nás nenazvu
mladíky, přestože se mladí cítíme), musel počítat s tím, že našim
cílem nebude pouze dokonalé zpravodajství, ale že budeme každou volnou
chvíli (a že jich nebylo zrovna přehršel) nějak produktivně využít.
Nevím, zda je to čtvrtstoletím, které mě letos poprvé dostihlo, ale v poslední době si uvědomuju, že mám více jasno ve svém dennodenním programu na důchod než v tom, co budu dělat za 5 let. Kromě chození na poštu s balíčky Markena a psaní článků na měsíc neaktualizovaný web Řisut bych v stáří rád dodělal
Po letošním MS 18 jsem dospěla k následujícímu zjištění: mládežnický hokej je v podstatě totéž co ženský tenis. V průběhu uplynulých dvou týdnů jsem zestárla asi o deset let a je jen s podivem, že jsem zatím nenašla žádný šedivý vlas. Zajímalo by mě, jak je na tom vždy chladnokrevně klidný Ada…
