Užívám si v klidu poslední letošní odpoledne, s úsměvem pročítám příspěvky Hraboše a Ády tady na blogu a říkám si, že bych také mohl něčím přispět. Včera v noci jsme se vrátili s karlovarskou výpravou z Davosu. Energie na tradičním Spengler Cupu sice do světa udělala jenom malou dírku, z pozice jednoho z kvarteta českých píšících novinářů jsem si ale užil krásné čtyři dny.
Spoustu zajímavých chvil nám připravil týden života na jiném kontinentu. Nechce se mi o všem rozepisovat, a tak jsem připravil následující soupis toho, co mě napadlo ze zajímavostí, které jsme tu prožili a na co všechno jsme tady narazili. A není toho málo.
Na jaře při mistrovství světa v Quebeku mně mnozí vyčítali, že permanentně zdržuji. Při oblékání jsem poslední, při obouvání jsem poslední, při nastupování do auta jsem poslední. Pořád se prý čekalo na Davida Schlegela. Cítil jsem hořkost a nespravedlnost. Přijel jsem totiž do Kanady odpočívat a ne vstávat v osm a štvát se „ze zážitku do zážitku“.
Pokaždé před hokejovou akcí v cizině řešíme, jakým způsobem budeme bydlet. Předem vylučujeme oficiální hotely. Jsou drahé a navíc tam nic není zadarmo. Ze zkušeností, které jsem nabyl při cestách se Slavií po Lize mistrů dobře vím, že snídaně v dobrém hotelu stojí víc než je průměrná cena veškeré potravy člověka na celý den včetně luxusních výdobytků konzumní společnosti jako je polárkový dort nebo devadesátiprocentní čokoláda. Navíc platíte za každou prosurfovanou minutu internetu a to tak, že zadáte do nějakého formuláře číslo vaší kreditní karty, takže nemáte žádnou kontrolu nad tím, jak vám nějací krkounští vydřiduši odebírají peníze z účtu. Tuto variantu jedinou vždycky předem vylučujeme.
Nikdy mi nebylo sympatické, jak ze sebe dělala Kanada středobod hokejového světa. Když vyhrál světový šampionát někdo jiný, byli Kanaďané pokaždé přesvědčeni, že se stal nějaký omyl a tahle nabubřelost mě byla protivná. Po příjezdu do Ottawy však musím konstatovat, že hokej v Kanadě je opravdu někde jinde než ve zbytku světa. Mistrovství světa juniorů v Ottawě je bezesporu největší hokejovou akcí, které jsem se kdy zúčastnil. Srovnat to nelze ani s mistrovstvím světa seniorů, které se letos hrálo v Quebeku.
Blíží se konec roku a všude se rekapituluje… Čím dál častěji se mi vybavuje stejné období, jenže toho loňského roku. A na rovinu přiznávám, že strašně závidím klukům v Kanadě mistrovství i Karlovarákům Spengler Cup. Protože zjišťuji, že mi to hokejové šílenství strašně chybí. Mám pocit, že se zblázním. Z té prázdnoty. Protože když člověk, i když třeba jen momentálně, není obklopen stejně “postiženými” přáteli, zjistí, jak strašně moc mu chybí. Proto bych Vám všem, chtěla poděkovat. Protože všichni žijeme jen jednou, i když jsme se někteří narodili podruhé…
