Svatá Anna je patronkou celého Quebecu. Svatá Anna je také světicí, která dala jméno kaňonu na stejnojmenné řece, půl hodiny jízdy na východ od města. V něm doposud klidná řeka překonává mezi skalami téměř osmdesátimetrový schod k moři a kapky její vody, vydatně podporované sluncem, vyrábí mezi okolními skalami jednu duhu za druhou. Nevím, jestli je Svatá Anna patronkou duhy, ale klidně bych tomu věřil.
Dneska jsem zažila něco neskutečného. Původně jsem chtěla psát něco o lingvistickém orgasmu, ale moji spolubydlící by si to mohli špatně vyložit. Ale v podstatě to tak bylo. Určitě si ještě někteří z Vás pamatují ze školy zřejmě nejčastěji používanou větu: “A k čemu mi to jako bude dobrý?” A určitě tomu nebylo jinak v hodinách cizích jazyků. Pamatuji si naše otrávené ksichty obzvláště z hodin němčiny. Na tu mám mimochodem alergii dodnes.
Je něco po půl deváté místního času. Dávno jsme na dálku uložili své přítelkyně, rodiče, kamarády a kamarádky ke spánku. V naší drahé vlasti už je dlouho po půlnoci, ale tady zbývá slunci do cíle dnešního závodu ještě malý kousek cesty. Přesto začíná pouliční osvětlení malebného Quebeku plápolavě poblikávat. Z hotelového pokoje číslo 704 se ozývají zvuky připomínající něco mezi naléhavým sténáním člověka, jehož lámou v kole, a halekáním hejna divokých husí. Ano, tohle je náš pokoj…
Protože vím, že mezi čtenáři tohoto blogu jsou zejména hokejoví experti, jak se ukazuje v diskusi pod článkem o sněhulácích :), rozhodl jsem se připravit pro všechny malý hokejový kvíz. Před čtvrtfinále je na mistrovství volný den a není na škodu si před nervozním zápasem se Švédy trochu zasoutěžit. Odpovědi na otázky pište do komentářů, kdo toho bude vedět nejvíc, dostane nějakou pěknou cenu přímo z Kanady. Aktualizováno o správné odpovědi!
Dneska jsme s Arim opět navštívili Fanfest. Před utkáním České republiky se Švédskem jsme se mimo jiné pokusili zdolat brankářský simulátor. Z dvaceti střel jsme inkasovali každý devět branek. Ari si pak skóre vylepšil, když napodruhé inkasoval pouze sedmkrát. Samozřejmě jsme se z našeho výkonu radovali, leč ne dlouho. Když jsme byli nuceni přihlížet, jak profesionální gólman, zřejmě i dobře finančně ohodnocený, předvádí výkony, které se velmi podobají těm našim, chtělo se nám “plakat” (velmi jemně vyjádřeno).
Jelikož jsem došel k názoru, že je na tomto blogu obecně málo kritiky, podíval jsem se kolem sebe a zkritizoval co šlo. Začneme fotografiemi. Na tréninku před zápasem s Běloruskem se Pleky fotil v historickém dresu, ve kterém hráli naši zápas s Itálií. Pokud tedy uvidíte někde jeho fotku v tomto dresu, jedná se o pravé a nefalšované šméčko 🙂
