Tenis jako celoživotní vášeň

Mít firmu je do určité míry osvobozující. Nikdo vás nemůže sekýrovat za to, že si nechodíte sednout do nějaké kanceláře, nikdo vás nepopotahuje za to, že někomu nezvednete telefon nebo že jste něco zkazil. Kromě mě samotného tedy.

Táta mi vždycky říkal: “Vždycky se snaž být úspěšný člověk. Ale ne moc.”

Nejdůležitějším člověkem, který mě v životě myšlenkově formoval, byl můj táta. Maminka vždycky pečovala, abych nelhal, nedělal ostudu, byl dostatečně oblečený a najezený, dbal dobrých mravů a nosil ze školy domů jedničky, ale co se týká názorů na život, formoval mě tatínek. O tom, že má vysokou inteligenci a výborné vzdělání jsem nepochyboval nikdy, ale mnohokrát se potvrdilo, že můj táta vidí za roh. Dokáže skvěle předvídat další vývoj událostí v politice i v běhu světa, má výborný odhad na lidi a umí odlišit to podstatné od nedůležitého. Když jsem se oženil a přestěhoval do Liberce, hrozně mně ty debaty s tátou chyběly.

Moje dětská traumata

Docela rád vyprávím příběhy ze svého života. Celkem neskromně si myslím, že díky svému dlouhému vedení i (snad jen) mírnému mimoňství jsem zažil docela dost neobvyklých zážitků a lidi občas říkají, že je dokážu i docela dobře podat. Dneska jsem se rozhodl vyprávět něco o svém dětství a emocích, které jsem během něj zažíval. Ty v podstatě formovaly mé budoucí názory a vůbec můj budoucí život.

V Jurském parku jsme pořád maličcí, ale bojujeme!

Máme za sebou v eSports.cz první rok bez Michala Berga. Byl to rok velkých změn, vyvolaných nečekanou situací, kdy firmu opustil jeden z tahounů a zakladatelů. Museli jsme si ve firmě rozdělit jeho práci, spousta lidí dostala ve firmě daleko více prostoru než dříve, ale kromě toho, že od nás odešli nám dva programátoři, zůstalo naše esporťácké jádro téměř padesáti lidí beze změn. Toho, že je ve firmě minimální fluktuace už patnáctý rok, si ostatně na firmě vážím nejvíc. Poprvé jsme se jako firma letos výrazně prosadili na západním trhu a ekonomicky máme za sebou jasně nejúspěšnější rok.

Život podle Owena Meanyho

Moje nejoblíbenější kniha ze všech je už dvacet let Modlitba za Owena Meanyho od Johna Irvinga. Poprvé jsem ji četl ještě na střední škole a hluboce mě zasáhla. Mimochodem, po mnoha letech jsem pak zjistil, že tu knihu stejně miluje i moje sestra Alenka.

Zbytnělé ego a my

Díky tomu, že spoluvlastním malinkou a v globálním měřítku skutečně bezvýznamnou firmičku eSports.cz se dostávám do kontaktu s řadu úspěšných lidí, kteří skutečně něco dokázali a řídí společnosti se stamiliónovými či dokonce miliardovými obraty. Jsou mezi nimi velmi inspirativní osobnosti a skvělí lidé, ale bohužel část z nich tvoří lidi s neuvěřitelně zbytnělým egem.