Dneska jsem po naprostém selhání české osmnáctky v závěru zápasu proti Finsku odjel do Crimmitschau. Vzhledem k okolnostem tu jsem dnes zcela výjimečně sám (těmi okolnostmi rozumějte bezprecedentní selhání české osmnáctky proti Finsku) a tak hsem si v tomhle malebném městečku udělal večer, jaký jsem neprožil dlouhé měsíce nebo roky.
Do Drážďan jsem přijel vlakem za 250 Kč z libereckého nádraží. Drážďany se totiž dle vlakových zvyklostí počítají do libereckého regionu, takže cena luxusním vlakem německé provenience, který spravuje německá vlaková četa a který uklízejí němečtí uklízeči a uklízečky, byla nečekaně příjemným zážitkem.
Letos jsme pro cestu do Švédska pojali trochu netradičně. Ondra Kubát nám zajistil letenky z letiště v Katovicích do stockholmské Skavsty za 199 Kč za kus, a tak jsme vyrazili do Katovic autem a odtud poté letadlem. Kromě Roje se na cestu tentokrát vydali Opavák Filip Lefenda, slávista Vašek Baumann a plzeňská redaktorka Adélka Maxianová.
Když jsem svým zcestovalým přátelům oznamoval, že strávím přelom roku v americkém Buffalu, většina se podivovala nad tím, proč jedu zrovna do takové díry. Přiznám se, že jsem toho o Buffalu mnoho nevěděl. Hlavně jsem si myslel, že má mnohem víc, než 270 tisíc obyvatel.
Nikdy nezapomenu na cestu na mistrovství světa do Curychu 2009. Ležel jsem doma, teplota těsně pod třicet devět, bral jsem antibiotika a doma jsem opatrně vykládal, že jedu odpoledne na mistrovství světa do Švýcarska. Tajně jsem to konzultoval s Rojem a Tadeášem a oba mě ujistili, že se prostě musím dát dohromady a nějak to zmáknout. Spíše jsem od nich čekal, že mě budou přesvědčovat, že mé zdraví je přednější a že nemám zbytečně riskovat.
Musím se přiznat, že už jsem při šampionátech spal v lecjakých příbytcích. V roce 2001 jsem spal v altánku v norimberském parku, v roce 2009 jsme spali v maringotce, v Montrealu na jedné úzké posteli s dvoumetrovým Lukášem Součkem z hradecké redakce, v Berouně při in-line hokeji na gauči, který se lámal do pravého úhlu, v Drážďanech jsem v nouzi ulehl i na zem. V Ottawě jsme spali s 12 dalšími spolunocležníky, z nichž jeden se ožíral do němoty a v noci zvracel a další se od pěti ráno hlasitě modlil. Nic se však nevyrovná v kvalitě hostelu Niagara v Buffalu.
