Tak to máme za sebou. Celý minulý týden jsem já, a se mnou střídavě tři až čtyři lidi, okupovali Ostravu. Přesněji řečeno zimní stadion v Porubě, kde se uskutečnilo sledge hokejové mistrovství světa. Mohli jste si toho všimnou jak na onlajny.cz, tak i na oficiálním webu sledge2009.cz. Nedělám si však velké naděje. Spíše předpokládám, že jste tuto akci vůbec nezaregistrovali.

Nechutné představení diváků v Jihlavě, kdy naháněli rozhodčí po celém stadionu a uštědřili jim několik ostrých ran, opět ukázalo, jakým fenoménem je hokej. Fandové se natolik identifikují se svým týmem, že jeho porážku (a ponechme stranou do jaké míry ovlivněnou rozhodčími) jsou schopni hájit i za cenu, která přesahuje veškeré únosné konvence. Pokud si ale myslíte, že hokejové chuligánství je výsada moderní doby, budete možná hodně překvapeni.

Užívám si v klidu poslední letošní odpoledne, s úsměvem pročítám příspěvky Hraboše a Ády tady na blogu a říkám si, že bych také mohl něčím přispět. Včera v noci jsme se vrátili s karlovarskou výpravou z Davosu. Energie na tradičním Spengler Cupu sice do světa udělala jenom malou dírku, z pozice jednoho z kvarteta českých píšících novinářů jsem si ale užil krásné čtyři dny.

Jsem SPARŤAN! Tedy, ne že bych byla nějakým ortodoxním fanouškem. Na fotbale jsem byla naposledy před …, radši ani nebudu říkat kolika lety. Na hokej sice občas zajdu, ale že bych tam byla pečená vařená… Vím, kdo jsou současní trenéři, ale že bych dala dohromady celý kádr… Přesto, pokud bych si měla vybrat, které z “S” je mi bližší, jednoznačně odpovídám. Jsem SPARŤAN! a dodávám: “Bohudík!”