blog.onlajny.cz

Nebohý  Ladislav Smojlak by o mě dozajista řekl, že nejsem „blogový  typ“. I přes tuhle indispozici se pokusím o svůj vůbec první  blog o mé sice krátké, ale přesto nezapomenutelné návštěvě světového šampionátu v Bratislavě.

Čtvrteční ráno, vy sedíte ve škole, a protože je teprve první hodina, tak ještě zíváte a hodláte bezbolestně přečkat další školní den. Zničehonic vám zavibruje telefon. David Schlegel. Přijde vám jasná a stručná SMS zpráva – „Zavolej. Je to urgentní!“ Hlavou se vám honí myšlenky, jestli nenastal nějaký průser nebo podobně a modlíte se, ať ne. Zavolal jsem tedy. „Jak to máš se školou? Zítra bys mohl přijet na MS do Bratislavy,“ vyhrkl Áda.

Byl jsem už na několika mistrovstvích světa, pokaždé však jako fanoušek, nebo chcete – li, divák, mohu tedy alespoň částečně srovnávat. Do Bratislavy jsem jel poprvé pracovně a na celý šampionát. Během šestnácti dnů jsem viděl přes třicet zápasů a z toho jich dvacet okomentoval pro Rádio HEY.

Po šampionátu na Slovensku jsem dlouho nevěděl, o čem vlastně psát a přiznám se, že to nevím ani teď na začátku mého blogu z vůbec prvního mistrovství světa v kariéře. Rozhodně ne, že by nebylo o čem. Právě naopak, ono toho bylo fakt hodně. Nebylo dne, na který by šlo zapomenout a píše se o tom stejně tak těžce, jako o hokeji. Podle nás velkých hokejových fanoušků je totiž hokej tak krásný sport, že se jen těžko popisuje. Musíte ho prostě vidět. Úplně stejné je to se šampionátem. Nejlepší je prostě mít akreditaci a všechno s nadšením prožít.