Ze středoevropského pohledu nepříliš atraktivní pátek využila naše novinářská skupinka nejen k návštěvě českého tréninku, ale také k bleskovému výletu do centra Quebeku. Cílem byl Český dům. Vybaveni mapami a informacemi z tiskového střediska jsme toto centrum českého hokejového národa našli bez větších problémů. A návštěva to byla mimořádně příjemná.

Není neznámým faktem, že Evropa zámořský svět příliš nezajímá. Natož pak aby se tu někdo zajímal o Evropu “východní”, myšleno Českou republiku. Dneska nás při večeři v restauraci pobavil jeden pán, když se zeptal: “Po rozdělení zůstala Praha vám nebo Slovákům?” Mimo jiné pak podotkl, že kdysi jako mariňák navštívil Ukrajinu. Asi myslel, že nás toto přirovnání potěší.

Charakteristickým znakem všech sportovních novinářů by měla být perfektní znalost znalost všech hráčů národního hokejového týmu. Tedy alespoň těch pisálků, kteří v současnosti pobývají na Mistrovství světa. Pokud jste ale přesvědčeni, že Čechy bezpečně rozeznáte už podle jednotlivých formací, stylu bruslení a myšlenkových pochodů, místní hlasatelé vás brzy vyvedou z omylu.

Slunečné počasí a příhodný program šampionátu dnes přímo vybídly k výletu mimo hrnice města Quebec. Cílem naší trasy se staly vodopády na řece Montmorency, které nám ukázaly, že jsme doposud žili ve velkém omylu. To, o čem jsme se domnívali že je už Kanada, bylo zatím jen obyčejné severoamerické předměstí. Ta pravá kanadská divočna je totiž až tam venku.

Včera jsem se okrajově zmiňoval o improvizované síni slávy světového hokeje umístěné přímo v dějišti letošního světového mistrovství. Dnes bych vás rád pozval alespoň takto zprostředkovaně na její krátkou prohlídku. Decentně oddělená čtvrtina obří haly určené pro zábavu fanoušků v téměř mystickém přítmí ukrývá takové množství hokejových pokladů, že davy návštěvníků jen s pokorou přechází od vitríny k vitríně a s plamínky v očích hltají každý detail sportovních artefaktů. Artefaktů, které psaly hokejovou historii.

První věc, kterou jsem před odletem pečlivě uložila do kufru a třikrát zkontrolovala, byla paměťová karta do foťáku. Ne, že bych se bez ní neobešla, koneckonců foťáky tu máme všichni, ale tahle byla unikátní. Byl na ní nápis Canadian Press a po Mistrovství světa juniorů zůstala ležet na podlaze press centra v pardubické hale. Prostě mi přišlo logické vzít ji s sebou a vrátit. I když na ní žádné fotky nebyly, což jsem zjistila až později:-)