Měl to být běžný ligový zápas a běžný onlajn z dalšího zápasu Valašského Meziříčí. Týmu ze Druhé ligy, který se už několik sezón skromně plácá ve třetí nejvyšší soutěži po postupu z krajského přeboru. Jako už nespočetněkrát předtím jsem nasedl do auta a vydal se ze Vsetína směr Zimní stadion Valašské Meziříčí, kde své klání odehrává právě domácí tým Bobrů.
Pár chvil před příjezdem na místo činu zvoní telefon, který v daný moment samozřejmě nemohu vzít. Až po příchodu do kanceláře na stadionu za svým věrným kolegou Richardem volám zpět a na druhé straně se ozývá David, který na nic nečeká a okamžitě na mě vybalí osudovou otázku: „Ahoj Dane, nechceš jet na Švédské hokejové hry?“.
Svět se v daný moment zastavil, čas neplynul. Pro spoustu kluků a profesionálních žurnalistů by šlo možná o otravnou povinnost, ale mě se možností vycestovat do Švédská s národním týmem splnil jeden ze snů. Nebo vlastně cílů. Dokud člověk své sny totiž nenazývá cíli, pořád o nich jen sní.
Cíl je i pro daný okamžik mnohem lepší slovo.
Můj sen, tedy vlastně cíl, bylo jednou se podívat nahoru do Skandinávie a najednou jsem si díky eSports mohl splnit hned dva cíle najednou. Cesta do Skandinávie s milovanou prací.
Dospělo to až ke dni, kdy jsme se s dalšími čtyřmi kolegy setkali na Terminálu 3 pražského letiště. Po úvodním seznámení na letišti se začali shromažďovat i všichni ostatní, kteří měli co dočinění s národním týmem. Všechny ty tváře, které kluk z Druhé ligy doposud vídal pouze v televize, měl najednou na dosah ruky.
Po nezbytném odbavení přišel přesun do letadla a mě čekal první let v životě. Moment, kterého bych se ještě před dvěma lety bál natolik, že bych do letadla snad ani nenasedl.
Sám jsem i dnes překvapený z toho, jaks se neprojevil žádný strach z výšek nebo možného pádu letadla. Celý let jsem si vlastně neuvěřitelně užil. Ani jsem nestačil mrknout a přistávali jsme na letišti v Arlandě, odkud nás čekala cesta autobusem na hotel.
Tedy, na hotel všech ostatních z letadla.
Nás eSporťáky čekala čtyřkilometrová túra se zavazadly do našeho cíle, hotelu uprostřed ničeho.
Před samotnou cestou jsme ale ještě vyrazili shlédnout místo činu. Hala Hovet, ve které celé Švédské hokejové hry probíhaly, leží hned vedle Globenu, který nás všechny do jednoho nadchnul svou mohutností. Pár fotek na všechny možná zařízení a hurá na hotel.
Po cestě k hotelu, během které jsme prošli nespočet rozestavěných úseků Stockholmu nebo ovocným městečkem, jsme snad všichni museli na část cesty projevit navigátorské schopnosti. Po pár slepých ulicích a zbytečných zacházkách jsme ale nakonec úspěšně dorazili na místo určení.
Nezmoženi letem z Prahy ani dlouhou cestou jsme se ještě ten večer vydali prozkoumat místní burgrárnu.
Rozhodnutí za všechny prachy.
Člověk se po tak skvělých burgrech s ještě lepším výběrem piv pozastaví nad tím, jak vlastně může existovat stravovací zařízení v podobě McDonaldu nebo Burger Kingu. Všichni spokojeně najezení jsme se po skvělé večeři odebrali na hotel, kde si ještě ten večer rozdělili práci na celou dobu pobytu.
Toho večera padala domluva na návštěvu jednoho z nejmodernějších fotbalových stánků současnosti, ač to zní v souvislosti se Švédskem jakkoliv paradoxně. Nakonec se do ranního výletu na druhou stranu města ještě před rozbruslením českého nároďáku odhodlala a dokázala vstát většina z nás.
Konkrétně tři kusy z pěti.
Návštěva Friends Areny ale stála za to.
Sice jsme se nedostali k nakouknutí dovnitř, v což jsme potají doufali, i tak nás ale celý kolos ohromil i zvenčí. Friends Arena se bezpochyby řadí hned vedle Globenu mezi sportovní chlouby Švédů, ne-li v pořadí nad samotný Globen. Na člověka hned dýchne ta Zlatanovská atmosféra, kterou nakonec jeden z kolegů podpořil v pozdější fázi dne koupí jeho spodního prádla.
Já s druhým kolegou jsme se spokojili s drobnými suvenýry místního fotbalového mistra AIK Stockholm.
Na stadionu jsme se ale nemohli zdržovat moc dlouho, dopoledne nás čekalo rozbruslení českého týmu a poté večerní duel s domácími Švédy. Turnaje Euro Hockey Tour nebývají příliš valné, co se týká atmosféry, pokud nehraje domácí tým. Proto bylo jasné, že hned první utkání bude pro nás, co se týká atmosféry a účastni našeho nároďáku, tím nejlepším.
Češi Tre Kronor přejeli suverénně 5:2.
Lepší zakončení dne jsme si vlastně ani nemohli přát. Naše hokejky nás hned na úvod her potěšili jasnou výhrou nad domácím Švédy a Honza Kovář se navíc po návratu do národního dresu blýskl hattrickem. Logicky se tak stal jasnou kořistí novinářů po zápase, včetně nás.
Po návratu na hotel bylo potřeba naplánovat páteční program, který měl být i pro nás jediným volnějším dnem. Do pozdních hodin jsme plánovali, vymýšleli, a nakonec se vlastně pořádně na ničem neshodli.
Jedinou jistotou zůstávala návštěva sushi baru.
Dopolední lehký trénink nároďáku a hurá do města. Celý Gamla Stan ale i moderní část centra v člověka zanechá skvěle dojmy. Člověk i na ulici cítí neuvěřitelně pozitivní atmosféru vycházející z každého koutu a z každého člověka, kterého v ulicích potká.
Nátura Švédů je s Čechy prostě neporovnatelná.
Vysoký životní standard jde vidět na každém rohu Stockholmu a zároveň ze Švédů nedělá povýšené osobnosti. V tomhle ohledu se mi splnilo to, proč jsem chtěl Skandinávii, v tomhle případě konkrétně Švédsko, navštívit.
Přesun do sushi baru, pro mě další premiéra.
Není tomu tak dávno, kdy bych podobné jídlo odmítl vůbec vyzkoušet a byl k němu nesmírně skeptický. I sushi mě ale příjemné překvapilo. Není to pro teď tak, že bych ho najednou potřeboval vyhledávat, ale byla to příjemná novinka a splnění tradice eSports.
Vědomi si nejnáročnějšího programu následující den jsme ale celý program i v sushi baru nemohli příliš natahovat.
Půlnoční návrat domů a probíhající přípravy na sobotní den, kdy nás všechny čekala největší porce práce. Dopolední duel naší reprezentace proti Suomi opět vítězně a my se mohli jen těšit, co nám v odpoledním zápase předvedou domácí Švédové proti Rudé mašině, jak se Rusové rádi přezdívají.
Upřímně sám nevím, zda to bylo faktem, že jsem daný zápas komentoval a byl tak do něj maximálně vtažen, ale pro mě osobně předvedli Tre Kronor a Sborná ve vzájemném měření sil nejlepší hokej na celém turnaji.
Svěřenci trenéra Vorobjeva jej možná i trochu nespravedlivě prohráli, ale to je ve výsledku to, proč ten hokej všichni milujeme. A co si budeme povídat, nás Čechy každá prohra Rusů v koutku duše potěší. Navíc zajistila už po druhém hracím dni vítězství naší reprezentace na celém turnaji.
Vítězství Švédských hokejových her po 25 letech.
Celá sobota se už seběhla hrozně rychle. Ani jsme se nestačili otočit a byl tady poslední večer strávený ve Švédsku. Bylo to jen pět dní, ale člověk už začíná rekapitulovat, co všechno mu vlastně práce, kterou miluje, umožnila zažít.
Hektická neděle, kdy nás ihned po zápase našich kluků proti Rusákům čekal po rozhovorech okamžitý transfer na letiště. Je trochu škoda, že nám unikl zápas severních rivalů, ale člověk nemůže chtít všechno, že ano.
Po šesté hodině večerní nasedáme do letadla a pomalu odlétáme do naší domoviny. Začínají mne přepadat myšlenky s chtíčem ve Švédsku zůstat minimálně na rok. Celý večerní let jsem jen zmítal, jakou příležitost jsem díky práci u hokeje, kterou miluju, dostal.
Rád budu mimo hokejové zážitky a návštěvu Stockholmu jako takovou vzpomínat i na mou nechtěnou lekci Valašštiny, kterou se kolegové po celou dobu pobytu výborně bavili. Tož snad jsem svůj region reprezentoval na úrovni.
Nerad bych zapomněl na kohokoliv důležitého, ale z firemní sféry velké díky Davidovi za nominaci, celé naší partě ze Švédska za společně strávený necelý týden a v neposlední řadě mému kolegovi z redakce Richardovi. To on stál na úplném začátku mé práce u eSports a doprovází mě při ní dodnes.
Det var trevligt att träffas, Sverige!
