Když vlastně přemýšlím, jak sepsat tento blog o mé první zahraniční štaci, tak si uvědomuju, co
všechno za tím doopravdy stálo.
Na adaptačním pobytu v prváku na střední jsem dostal z ničeho nic zprávu od neznámého čísla. Na
druhé straně byl jistý David Schlegel, který se mě nemohl dovolat. Bylo to kvůli výběrku do redakce
Komety. Výběrko sice nedopadlo, ale neodešel jsem s prázdnou. Dostal jsem možnost psát pro
onlajny!
Hned jsem se dal do práce, a začalo mě to bavit čím dál víc a víc. Do celého projektu jsem se začal
prohlubovat víc a najednou tu byly praxe na SŠ. „Vyberte si firmu, podle svého výběru.“ Hned mě
napadla firma eSports.cz, ozvu se Davidovi a on měl s radostí přijal!
Praxe šla jak po drátku, hooodně jsem se naučil a vlastně jsem při obhajobách zaujal i učitelé.
Výborná známka a další kontakty.
David mě na srazu, který byl hned měsíc po praxích, řekl, že „jsem ho dost překvapil a chce, abychom spolupracovali dál“. To byl pro mě zlomový bod. A nebyl jediný. Do redakce Komety jsem se nakonec dostal a to přímo na doporučení Davida.
V práci jsem pořád pokračoval i mimo praxe. Plním excel tabulky, píšu klubům o naších službách a
sbírám víc a víc zkušeností.
Jednoho dne se s Davidem bavím co a jak, a vybalí na mě, že jsem si zasloužil mojí prací minimálně
jednu zahraniční cestu. Ve školní lavici, kdy čtu tuto zprávu, jen sedím a snažím se vstřebat, co jsem to právě přečetl. Já a výjezd?! Splněný sen!
Netrvalo to dlouho a dozvěděl jsem se, že to bude s nároďákem do Curychu! Ve Švýcarsku jsem nikdy nebyl, a tak jsem se těšil mnohem víc.
Předtím jsem stihl i praxe ve třetím ročníku. Opět u eSports. Další zkušenost a další možnost se posunout dál. Obhajoby mě ale čekaly pouze dva dny po příletu.
Nakonec jsme na tento víkend jeli tři. Já, Kuba Houžvička a Adam Bagar. Redaktor Komety, redaktor
Sparty a bývalý redaktor Poruby. Normálně říkejte nám svatá trojice.
S Adamem jsme se už potkali v pátek, kde jsme si prošli ještě předvánoční Prahu. Naší cestu jsme i tak ukončili v Popeyes a před spaním jsme se naladili na pořádný hokej, sledovali jsme šlágr olympijské hokejové kvalifikace Bulharsko vs. Island.
Nad ránem jsme se vydali společně na letiště, kde jsme ještě čekali na Kubu. Ten záhy dorazil, a tak
náš výjezd oficiálně začíná.
Hned po příletu do Curychu začíná první zábava! Nakoupit lístky na vlak, tak abychom se dostali do
centra. Nakonec to nějak šlo a dostali jsme se na hotel, kde jsme si jen odložili věci a šli si projít
Curych. Toho času jsme opravdu moc neměli, protože jsme vyjeli pouze na víkend.
Město je opravdu krásné, ale také drahé. Preclík na svačinu? V pohodě 120 korun, ale ta krása, ta je
doslova zdarma.
Následně jsme se dokázali dostat do arény. Hned po příjezdu jsme se vydali do novinářské sekce, kde
už se vše chystalo k prvním zápasům. Švýcaři si na domácí zápas donesli i svoje vlaječky a za zpívání
písničky Hopp Schwiiz slavný helvécký kříž vlál po celé aréně. Taktéž právě „Hopp Schwiiz“ byla jediná
věc, kterou fanoušci skandovali. Moc variabilní nebyly no. Nahráli jsme všechny rozhovory a přepsali
tak, aby to mohlo jít na světlo světa.
Z arény jsme se vydali na hotel. Tam jsme se dostali okolo půlnoci a doufali jsme, že nás pustí do
pokojů. Nakonec se povedlo, ale tím den ještě neskončil. Společně s Liborem, který jel společně
s národním týmem, jsme skočili do jednoho karaoke baru na pár škopků. Na tom baru nás docela
zaujal asi sedmdesátiletý DJ, ale také semafor, který tam prostě visel… proč? To je doteď otázka.
Druhý den jsme stihli ještě v dopoledních hodinách projít Curych, dát si znovu preclík za 120 korun.
Ještě jsme potřebovali najít přípojky do zásuvky, protože ve Švýcarsku prostě využívají jiné. Po dlouhém hledání a nalezení jsme opět jeli do arény. Tentokrát pouze na zápas, kdy hrálo Česko proti Švédsku o titul.
Byl to můj úplně první onlajn, kdy jsem psal českou repre. Proto jsem měl i docela velký stres. Stres po prvních deseti minutách odpadl, a psaní onlajnu jsem si i docela užil. Nakonec si trofej po vítěze odnesli Tre Kronor, ale i tak jsem si připadal, jako kdybych jsem si tu trofej přivezl já, že jsem vše zvládl.
Hned po dodělání veškeré práce jsme se vydali na letiště. Ani ten druhý zápas Švýcarska s Finskem jsme nestihli, a tak jsme si nemohli ani podruhé poslechnout Hopp Schwiiz. No, možná dobře, protože jsem tu písničku měl ještě dva týdny v hlavě a to jsem ji slyšel pouze v jednom zápase.
Na letišti vše proběhlo v pořádku, a tak jsme se dostali opět na Ruzyni, tam kde to vše začalo. Tímto chci ještě jednou poděkovat celé firmě eSports.cz s tím, že jsem dostal tuto možnost vyjet ven a hned s nároďákem. Byla to skvělá zkušenost a určitě je to jeden z mnoha odrazových můstků.
Mimochodem, pamatujete si, jak jsem psal o praxích ve třeťáku? Tak obhajoby jsem zvládl úplně na pohodu a ještě jsem zaujal komisi s tím, že pro firmu „pracuji i v zahraničí“.
