blog.onlajny.cz

Většinou jsme to my, kde dřepí u notebooku a mastí onlajn. Naši přátelé doma na nás ale nezapomínají. Zprostředkovaně tak přinášíme onlajn z mého oblíbeného filmu Gremlins (náš pes vypadá jako ta příšerka, teda než se začala množit a mutovat). Je zachován v původním změní, takže drobné překlepy, chyby a nevhodné výrazy určitě omluvíte:-) Možná Vás nezaujme, ale musím říct, že mně čekání na utkání relegace mezi Francií a Itálii velmi zpříjemnil. Sice jsem musela vypadat jak debil, když sem tady na prázdné tribuně co chvíli vyprsknula smíchy, ale prostě to jinak nešlo.

Myslím, že jsme vyspělou zemí, ve které žijí z celosvětového hlediska nadprůměrně vzdělaní a inteligentní lidé. Pořád jsou však věci, ve kterých na jiné národy nestačíme. Jednou z nich jsou paneláky. V paneláku jsem prožil prvních 20 let svého života a upřímně řečeno, nestěžoval jsem si.

Ze středoevropského pohledu nepříliš atraktivní pátek využila naše novinářská skupinka nejen k návštěvě českého tréninku, ale také k bleskovému výletu do centra Quebeku. Cílem byl Český dům. Vybaveni mapami a informacemi z tiskového střediska jsme toto centrum českého hokejového národa našli bez větších problémů. A návštěva to byla mimořádně příjemná.

Není neznámým faktem, že Evropa zámořský svět příliš nezajímá. Natož pak aby se tu někdo zajímal o Evropu “východní”, myšleno Českou republiku. Dneska nás při večeři v restauraci pobavil jeden pán, když se zeptal: “Po rozdělení zůstala Praha vám nebo Slovákům?” Mimo jiné pak podotkl, že kdysi jako mariňák navštívil Ukrajinu. Asi myslel, že nás toto přirovnání potěší.

Charakteristickým znakem všech sportovních novinářů by měla být perfektní znalost znalost všech hráčů národního hokejového týmu. Tedy alespoň těch pisálků, kteří v současnosti pobývají na Mistrovství světa. Pokud jste ale přesvědčeni, že Čechy bezpečně rozeznáte už podle jednotlivých formací, stylu bruslení a myšlenkových pochodů, místní hlasatelé vás brzy vyvedou z omylu.

Slunečné počasí a příhodný program šampionátu dnes přímo vybídly k výletu mimo hrnice města Quebec. Cílem naší trasy se staly vodopády na řece Montmorency, které nám ukázaly, že jsme doposud žili ve velkém omylu. To, o čem jsme se domnívali že je už Kanada, bylo zatím jen obyčejné severoamerické předměstí. Ta pravá kanadská divočna je totiž až tam venku.